Dnes uplyne 40 let od úmrtí spisovatele Jaroslava Pecháčka

Jaroslav Pecháček – prozaik a výtvarník, se narodil 11. 4. 1909 v Praze. Otec, vyučený obuvník, pracoval jako pomocný dělník, matka byla posluhovačkou. Po ukončení měšťanky v Praze-Karlíně (1924) a neúspěšném pokusu o přijetí na Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval dvouletou školu obchodní. V letech 1926–31 pracoval jako úředník v různých obchodních firmách (nakladatelství Jana Svátka, realitní kancelář Realita, firma bří Janoušků v Karlíně aj.). Při zaměstnání navštěvoval výtvarnické kurzy (večerní kurz při Uměleckoprůmyslové škole, soukromá malířské školy Maxmiliána Boháče a Jaroslava Masáka). Po vojenské službě (1931–33) již nenalezl stálé zaměstnání, krátkodobě pracoval v rozmanitých propagačních podnicích jako reklamní kreslíř a příležitostně se živil jako ilustrátor obrázkových časopisů a nedělních příloh deníků (Pestrý týden, Ozvěny, Pražský ilustrovaný zpravodaj, Mladý hlasatel, České slovo, Lidové noviny aj.). Od roku 1937 se věnoval pouze literární a výtvarné práci. Během okupace byl totálně nasazen v závodě Elektrotechna v Karlíně, po válce byl instruktorem kreslení večerních kurzů Ústřední školy dělnické a odborové ústředny. V letech 1950–51 byl zaměstnancem Krajského národního výboru v Pardubicích, v letech 1952–54 národního podniku Výstavnictví, poté ve svobodném povolání. V roce 1970 odešel do důchodu.

Časopisecky debutoval na začátku 30. let povídkami v Českém slově a Lidových novinách. Od 1935 uveřejňoval povídky, fejetony, verše pro děti, glosy a výtvarné referáty v časopisech Malý čtenář, Mladý hlasatel, Lidové noviny, Naše zprávy (1940–1941 zde na pokračování román Tereza) aj. Publikoval rovněž v novinách a časopisech Masarykův lid, Národní osvobození, Svobodné Československo, České slovo, Literární noviny, Úhor, Nový život, Svět v obrazech, Výtvarná práce, Divadlo, Obrana lidu, Čs. rozhlas, Kino, Plamen, Impuls, Čs. voják, Literární měsíčník. Na přelomu 40. a 50. let spolupracoval s Československým rozhlasem (dramatizace a kulturněhistorické fejetony). Řada jeho prací zůstala v rukopisech.
V drobnějších příspěvcích užíval šifer Pchč, JPK.

Jaroslav Pecháček knižně debutoval příběhem ze života mladého rysa, v detailech zachycujícím neměnný řád přírodního dění (Týden volnosti). Výrazný smysl pro zobrazení psychologie protagonistů a odstínění jejich vnitřních prožitků projevil v dobrodružných knihách pro mládež (Malíř Láďa Rákos, Poslední prázdniny), a zejména v prózách určených dospělému čtenáři, jimiž během okupace osobitým způsobem přispěl k proudu psychologické literatury. Ústředním tématem je zde nepochopení klíčového okamžiku ve vztahu partnerů a konfrontace minulých událostí se současností a budoucností. V souboru milostných povídek Marná setkání Pecháček zachycuje pubertální i zralé hrdiny na křižovatkách osudu; příběhem muže mezi dvěma ženami je nápaditě komponovaný román Bludný kořen. Pokřivené vazby v rodině umělce a rozklad jeho manželství v důsledku narození mentálně postiženého dítěte utvářejí osu románu Zlé děti. – Orientace na psychologickou problematiku lidské osobnosti charakterizuje i Pecháčkovu tvorbu po roce 1945, ať již jde o společensko-psychologický román Pole třtiny, nebo pozdější román Proměněná zem, věnovaný tématu Sudet před začátkem a v průběhu druhé světové války. Výraznou kresbou hlavních postav, podtrhující jejich vlastenectví, se vyznačují Pecháčkovy bohatě fabulované historické prózy pro mládež: Kalich a půlměsíc z poděbradské doby, Ostrov tisíce vůní, sledující očima českého chlapce válku o Kubu na konci minulého století, a Taliánský marš zachycující rok 1848 v Itálii.

Jaroslav Pecháček zemřel 22. 3. 1984 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz