Dnes uplyne 40 let od úmrtí spisovatele Mojmíra Klánského

Mojmír Klánský – vlastním jménem Mojmír Kölbl, se narodil 19. 4. 1921. Pochází z učitelské rodiny, která se ve 30. letech přistěhovala do Prahy. V roce 1937 byl pro redigování školního časopisu Šíp a komunistické smýšlení vyloučen z gymnázia a musel přejít na reálné gymnázium v Praze-Vršovicích (maturoval 1940). Absolvoval abiturientský kurz účetnictví při obchodní akademii a složil učitelskou státnici. V letech 1940–45 studoval na konzervatoři hru na klavír a dirigentství (absolvoval 1947), v letech 1945–49 na FF UK estetiku u J. Mukařovského a hudební vědu. Od roku 1947 pracoval v různých funkcích v Čs. rozhlasu, nakonec jako zástupce vedoucího uměleckého programu. V roce 1952 odešel do Ostravy na stavbu Nové huti (zde psal též povídky a reportáže). V roce 1954 byl krátce uměleckým vedoucím Ústředního kulturního domu v Praze a poté redaktorem Květů. Roku 1957 pracoval v tiskárně jako korektor, od 1958 v redakci Besedy, od 1959 byl redaktorem Zemědělských novin. V roce 1969 byl propuštěn a zbaven možnosti publikovat. Pracoval v JZD a v plemenářském středisku na Českolipsku a rok v Praze jako správce budov; poté v invalidním důchodu.

Zvláště reportážemi přispíval Klánský do řady periodik: Květy, Květen, Beseda, Zemědělské noviny aj. Je autorem několika rozhlasových her, z nichž Čs. rozhlas nastudoval: Schůze (1962), Soused a Život Jiřiny Hlavsové (1963) aj. V samizdatu byly publikovány prózy Zázračný plamen (1972), Vyhnanství (1973), Albatros (1978, krátký úryvek v Nových knihách 1993, č. 31), básnická skladba Žalozpěv za májovým dnem (1980) a práce Zemědělci a jaro 1968 (1979); posmrtně vyšla v edici Petlice próza Kachnička (1984). Přispěl do ročenek Československý fejeton/fejtón 1976/77 a 1977/78 a do sborníku Hlasy nad rukopisem Českého snáře (1981).

První dvě prózy zachycují se sympatiemi k socialistickým ideám názorové střety charakteristické pro české poválečné dějiny. V knižním debutu Sedm dní vylíčil Klánský poúnorový zápas mezi různými společenskými silami na malém městě. V próze Ranč pak s reportážní věcností a na základě osobní znalosti reálií popsal zrod prvního českého zemědělského družstva v Brnířově. Navzdory ideologické konstrukci prózy se již zde Klánský pokoušel zachytit komplikovanou situaci vesnice s pochopením pro charaktery lidí, ve člověku pevně zakotveném v půdě pak viděl kladného nositele kontinuity národa, ztotožněné ovšem s dobovou představou pokroku. Naproti tomu ve své vrcholné próze Vyhnanství, baladickém příběhu houževnatého člověka, tragicky zasaženého komunistickou diktaturou, hodnotí již Klánský průnik dějinných událostí do života venkovanů negativně. Bohatě strukturované vyprávění, střídající reálný děj s fiktivními rozhovory a retrospektivami, rovinu objektivní s výrazně subjektivizovanou, přerůstá v niternou sondu do psychiky jedince uzavírajícího svůj život. Současně je naléhavým poselstvím o vztahu individua k přírodě a práci, o nutnosti řádu v lidském životě i akceptování řádu přírodního. Klánský tak osobitě – bez didaktičnosti a bez náboženské extatičnosti – navázal na tradici české meziválečné ruralistické prózy.

Mojmír Klánský zemřel 23. 9. 1983 ve Štěchovicích.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře