Dnes uplyne 40 let od úmrtí spisovatele Roberta Konečného

Robert Konečný – básník, prozaik a esejista, se narodil 23. 4. 1906 v Brně.  Otec byl natěrač. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně (1925) studoval Konečný na FF v Brně filozofii, češtinu a němčinu (PhDr. 1930 prací Julius Zeyer. Psychologická analýza na základě snů v životě a díle). V letech 1926–1931 pracoval v Psychologickém ústavu jako pomocná vědecká síla a knihovník a zároveň byl 1929–1931 suplentem na reálce v Brně, pak 1931–1934 profesorem na gymnáziu v Tišnově a znovu v Brně do roku 1939. Paralelně vedl psychologickou poradnu Babákovy Společnosti pro výzkum dítěte (1927–1932) a studentskou poradnu středoškolské sociální péče (1934–1939). V roce 1939 byl zatčen pro odbojovou činnost ve skupině Obrana národa. Vězněn byl až do konce války v Brně a Vratislavi. Rok učil znovu na gymnáziu, ale současně již přednášel na brněnské FF, kde se roku 1946 habilitoval z filozofie prací Vladimír Hoppe. Od roku 1950 pracoval jako psycholog nejprve v psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích, v letech 1958–1968 na psychiatrické klinice fakultní nemocnice (zároveň učil na střední zdravotnické škole). Souběžně od roku 1963 působil v ČSAV, a to postupně v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského, Psychologické laboratoři jako odborný a posléze jako vědecký pracovník (CSc. 1966 prací Vybrané studie z psychologie). Na FF UJEP v Brně se vrátil roku 1968 a v témže roce se stal univerzitním profesorem; penzionován byl v roce 1971. V Psychologické laboratoři však pracoval nepřetržitě až do roku 1976.

Debutoval v roce 1925 v Národních listech a Moravských novinách. Dále publikoval v periodikách: Lidové noviny, Našim dětem, Naše doba, Psychologie (1935 zde studie Julius Zeyer v zrcadle snů), Kritický měsíčník, Index, Čin (Brno, 1945 zde na pokračování vzpomínky na odbojářskou činnost a věznění Jeden z vás), List Sdružení moravských spisovatelů, Svobodné noviny aj., též v řadě odborných časopisů. 1945–1948 vedl literární rubriku brněnského deníku Čin. Redigoval časopisy: Našim dětem (Tišnov, 1932–1933), List Sdružení moravských spisovatelů (1946), knižnice: Zář (1946–1948), Země (1947). Spoluredigoval časopis Psychologie (1945–1949). Užíval pseudonymů a šifer: Jan Radeš, Robert Šandr (podle matčina rodného jména), Scapino; R. K., rtk.

Ať už byla v jednotlivých fázích Konečného poezie ovlivněna Josefem Horou, Jaroslavem Seifertem, Vítězslavem Nezvalem, Vladimírem Holanem či Palivcovými překlady Paula Valéryho, uchovávala si jednotný ráz bohatě rýmovaným jambickým veršem, slovní vytříbeností a myšlenkovou precizností s tematickým důrazem na duševní očistu. Platí to už o vyzrálé předválečné prvotině Spáč pod plamenem, která přírodním dojmům a intimním scénkám vtiskla duchovní smysl naděje a víry. Pozdější prožitek mezní životní situace – nacistického věznění – básníkovi vyostřil motiv duše vysvobozující se z pozemských pout (umně komponovaný cyklus Písně z cely). Verše, které básník psal těsně před válkou a během ní, shrnuly další dvě lyrické knihy z druhé poloviny 40. let. Evangelicky pojímaná křesťanská víra a z ní vyrůstající racionální idealismus se v nich konkretizovaly v bojovou odhodlanost a ve výzvy proti malověrnosti (Má vlast); napohled přírodní lyrika pak většinou přechází v podobenství duchovního dění (Tůně). Také povídky Studnice zapečetěná napsal autor navenek jako milostné příběhy, ve dvou z nich však odhalil vykupující působení osobní tragédie, v třetí pak prostřednictvím postavy umírajícího filozofa formuloval své náboženské a filozofické názory. Znovu tak učinil v souboru drobných próz Chudobky, z nichž jedna část navazovala na postupy jeho básní tak, že jednotlivými scénkami nebo jednoduchým příběhem mířila k mravní pointě, druhá byla pojata jako osobní vyznání, nejpřesvědčivěji působící v úvahách vzpomínkového rázu. V literárních kritikách a studiích chápal Konečný umění jako jednu z forem zápasu o osvobození lidské duše.

Robert Konečný zemřel 15. 10. 1981 v Brně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz