Dnes uplyne 40 let od úmrtí spisovatele Rudolfa Kalčíka

Rudolf Kalčík se narodil 13. 9. 1923 v rodině strážníka, sloužícího na Podkarpatské Rusi. Po smrti matky (1929) pobýval často u příbuzných v jižních Čechách. Studoval na gymnáziu v Novém Bohumíně, Českém Krumlově a Českých Budějovicích (mat. 1943). Zde a v Třeboni byl též v letech 1943–45 pracovně nasazen jako úředník. V roce 1945 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a filozofii. Absolvoval 1950, závěrečná písemná práce mu byla prominuta vzhledem k jeho učitelské praxi (od 1950 vyučoval na střední škole ve Velvarech). Již v průběhu studia pracoval jako externí lektor v nakladatelství Svoboda. V letech 1950–52 vykonával základní vojenskou službu u nově se formujících jednotek Pohraniční stráže na Šumavě. Po absolvování základního výcviku působil jako politický pracovník roty, později praporu, zastával funkci předsedy ústřední komise Fučíkova odznaku v Pohraniční stráži a pracoval v redakci časopisu Pohraniční stráž ve Veltrusích, kde byl rovněž učitelem (1952–54). Současně spolupracoval s časopisem Československý voják, v letech 1955–74 byl jeho redaktorem. Na začátku 70. let se podílel na ustavení nového Svazu českých spisovatelů a byl vedoucím komise SČS pro práci s mladými autory. V roce 1972 byl krátce šéfredaktorem Literárního měsíčníku, od roku 1973 působil jako předseda Českého literárního fondu. V roce 1974 se stal tajemníkem Svazu českých spisovatelů.

Přispíval do novin a časopisů: Mladá vesnice, Jihočeská pravda (České Budějovice), Obrana lidu, Nový život, Čs. voják, Mladá fronta, Rudé právo, Zemědělské noviny, Hlas revoluce, Květy, Svět práce, Čtenář, Pravda. Napsal scénáře k filmům Král Šumavy (1959, režie Karel Kachyňa, scénář + František A. Dvořák a Karel Kachyňa), Vstup zakázán (1959, režie František Vláčil a Milan Vošmik, scénář + František Vláčil a Jaroslav Klíma) a Sedmého dne večer (1974, režie Vladimír Čech). Podle Kalčíkových námětů pak byly natočeny filmy Boty plné vody (1976, povídkový, režie Ivo Toman, Karel Kovář a Jaroslav Soukup, scénář Miroslav Vaic a Jaroslav Vaic), Drsná Planina (1979, podle knihy V ruce samopal, námět + Václav Janeček, režie a scénář Jaroslav Soukup) a televizní filmy Krev (1955, sc. + Otto Zelenka, Václav Nývlt, r. Karel Kachyňa a Stanislav Strnad) a Žena pro hrdinu (1962, režie Jiří Sequens, scénář Otto Zelenka).
Své první práce Kalčík vydal pod pseudonymem Josef Šimůnek, dále užíval pseudonymů a šifer: Rudolf Jánský, Pavel Karták, Karel Pavlík; R. K aj..

Kalčík debutoval románem s tématem okupace (Setkání s válkou) a sbírkou veršů s náměty ze života J. V. Stalina (Dvanáct stalinských zpěvů). V pozdější tvorbě se postupně prosazuje Kalčíkovo téma stěžejní: boj pohraničníků s narušiteli hranice, která odděluje svět socialismu a kapitalismu. Podtržením dějové složky příběhu, důrazem na dialog a využitím dramatické zkratky Kalčíkovy práce vědomě navazují na tradici dobrodružné prózy (v jedné z povídek triptychu Zákon celých mužů autor dokonce rozvíjí ustálené rodokapsové schéma a konfrontuje jeho drsnou romantiku s hrdinstvím pohraničníků). V krátkých prózách i románech (Král Šumavy) usiloval také o vykreslení morálního profilu socialistického strážce hranic (V hraničních horách). O něco hlouběji však psychologickou charakteristiku postav rozvíjí teprve novela Bílý list (přepracování závěrečné povídky stejnojmenného cyklu), jejíž hrdina je nucen se vyrovnat se svou minulostí vyšetřovatele v 50. letech. K literatuře faktu má blízko Kalčíkovo literární zpracování kroniky pohraničního útvaru Sboru národní bezpečnosti v letech 1946–49 (V ruce samopal) i cykly příběhů inspirované žánrem detektivní povídky (Tady Bezpečnost, Bezpečnost zasahuje aj.).

Rudolf Kalčík zemřel 15. 2. 1980 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz