Dnes uplyne 40 let od úmrtí spisovatele Zdeňka Bára

Zdeněk Bár – básník a literární historik, se narodil 19. 1. 1904 ve Štramberku  v rodině řídícího učitele. Po studiu na reálném gymnáziu v Příboře (maturoval 1923) se zapsal na Právnickou fakultu UK, brzy však přestoupil na Filozofickou fakultu, kde studoval češtinu, francouzštinu a němčinu (absolvoval 1927, zkoušky učitelské způsobilosti složil 1929). Již v posledním roce studií vyučoval na reformním reálném gymnáziu v Praze, poté byl krátce vychovatelem u velkostatkáře Schebka. Cena Fondu Julia Zeyera ČAVU za rukopis lyrických próz mu rovněž umožnila navštívit Francii (1927). V letech 1927–1936 vyučoval na reálném gymnáziu v Hlučíně, v letech 1936–1946 na ostravských středních školách, v letech 1945–1946 působil externě jako redaktor kulturní rubriky ostravského vydání Práce. V letech 1946–1949 byl lektorem češtiny na univerzitě v Grenoblu. Po návratu v roce 1949 odsouzen v tajném politickém procesu a vězněn do roku 1957. Od roku 1958 pracoval jako úředník krátce v Ostravě, pak v Hlučíně, kde byl v letech 1967–1974 ředitelem Kulturního domu. Spolupracoval s Památníkem Petra Bezruče. Na sklonku života byl činný v Kroužku bibliofilů pracujících Vítkovic a účastnil se práce překladatelské sekce Spolku českých bibliofilů (překlady francouzské poezie).

Debutoval v roce 1924 verši v časopise Host; beletrií, literárními a divadelními recenzemi přispíval do periodik: Moravskoslezský deník (1926 zde na pokračování román Kolotoč), Cesta, Sever a východ, Země, Lidové noviny, Národní osvobození, Kritika, Topičův sborník, Tvar, Země, Lumír, Index, Niva, Rozpravy Aventina, Středisko, Věstník Matice opavské, Čin, Polední ostravský deník (1931 zde na pokračování román Tři), Iskra, Literární noviny, Panoráma, Kolo, Ročenka kulturní rady pro širší Ostravsko (1934–1940 zde komentované bibliografie regionální literatury Literatura jednoho roku na Ostravsku, 1934, 1936, 1937, 1938; Krásná literatura na Ostravsku, 1935; Literatura posledních dvou roků na Ostravsku, 1940, vše též separátně), Slezský sborník, Rozhledy, Zvon, Venkov aj. Po válce přispíval do periodik Nové slovo, Nová svoboda (Ostrava), Čs. demokracie (1947 zde na pokračování vycházel detektivní román Noci nad krajem), Hlas, Svět v obrazech, Zemědělské noviny, Práce, Nové Opavsko, Lidová demokracie, Ostravský večerník, Ostravský kulturní měsíčník, Ostravský kulturní zpravodaj, Zprávy Spolku českých bibliofilů aj. Redigoval knižnice Edice autorů moravských Návrat (1940–1946, nakl. J. Lukasík) a Plamen srdcí (1941–1945). Pseudonymy a šifry: Jan Bernatík, Karel Rank; -zb-, ZB.

Bárova raná básnická tvorba je inspirována poetismem. Exotika cest, okouzlení velkoměstem i hravá erotika se v ní však už od počátku prolínají s pocity osamocení v sociálně nespravedlivém světě; jistotou se autorovi stává návrat k rodnému Slezsku (Chléb a víno). Hledání vlastního výrazu podmíněného citovým vztahem k domovu završuje Zdeněk Bár v 30. letech sbírkami melancholické reflexivní a milostné lyriky (Hořký dech, Srdce a domov, Jaro a dým). Vztah k rodnému kraji je v této době i hlavním tématem Bárových próz. Ztvárňuje ho v nejrůznějších žánrech: od románového vyznání (Hvězdy nad domovem) přechází k epickým příběhům oproštěným od lyrismu i od autobiografických námětů. Vrací se v nich k historii regionu (Než zahoukala siréna, Krev a pluh), zpracovává baladický příběh viny, trestu a hledání štěstí (Ďábel z hor), zachycuje události domácího i zahraničního odboje (Mstitelé) a pokouší se o prózu s kriminální zápletkou (Jednoho pozdního večera). Bárovy literárněhistorické práce se soustředily zvláště na přehledy knižní produkce Ostravska ve 30. a 70. letech, na popularizační monografie a příležitostné studie věnované literárním osobnostem regionu (O Petru Bezručovi, Vojtěch Martínek).

Zdeněk Bár zemřel 17. 7. 1980 v Ostravě.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře