Josef Bor – původním jménem Josef Bondy, se narodil 2. 7. 1906 v Ostravě. Vystudoval české gymnázium v Ostravě (mat. 1924) a Právnickou fakultu MU v Brně (JUDr. 1929). Poté působil jako advokát a obhájce v Ostravě. Od roku 1942 byl z rasových důvodů vězněn v Terezíně a Buchenwaldu (v koncentračních táborech byla vyvražděna celá jeho rodina). Po roce 1945 zaměstnán na ministerstvu národní obrany a od roku 1952 v Hutním projektu v Praze až do roku 1966, kdy odešel do důchodu.
Bor je autorem dvou prozaických knížek inspirovaných osobní traumatizující válečnou zkušeností. V lyrické próze Terezínské Rekviem, vyprávějící o přípravě a provedení Verdiho Requiem a očistné funkci hudby, oslavil autor statečné vzepětí obyvatel terezínského ghetta proti ponižování lidské důstojnosti. V románu Opuštěná panenka je v příběhu mnohačlenné rodiny postižen tragický úděl Židů v terezínském ghettu a v koncentračních táborech. Bor tu pracuje se syrovými, bizarními obrazy, komponovanými jako protiklad fašistické brutality a přátelství a solidarity trpících. Přestože autor má na zřeteli více dokumentární přesvědčivost než uměleckou formu, spoluutvářely jeho knihy na počátku 60. let výraznou linii české literatury s vězeňskou tematikou (Jiří Weil, Arnošt Lustig).
Josef Bor zemřel 31. 1. 1979 v Praze.
Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz