Dnes uplyne 465 let od narození Mikuláše Dačického z Heslova

Mikuláš Dačický z Heslova se narodil 23. 12. 1555 v Kutné Hoře. Roku 1559 se rodina přestěhovala na Lorec. O Mikulášově mládí víme velmi málo, prameny mlčí až do jeho čtrnácti let. Na Lorci zažil smrt své matky a poslední roky otcova života. Možná už tehdy nahlédl do rodinných kronik, o kterých bude řeč později, a zcela určitě dostal jisté základy vzdělání. První písemná zmínka se zachovala z roku 1570. Otec tehdy rozhodl, že Mikuláš odjede do kladrubského kláštera vzdělat se v latině a literárním umění. Smířlivá atmosféra ve zdech kláštera Mikuláše jistě příznivě ovlivnila a jak sám zmiňuje, studium se obešlo bez “újmy religionu jeho evangelického”. Také zde získal kulturní nadhled, který se poté uplatnil v jeho rodinné kronice, kde se dokázal povznést nad rámec kulturního okruhu Kutné hory a hledět na události i ze širšího hlediska na rozdíl od jiných.
Kvůli otcově smrti ale nepobyl dlouho. Již rok po příjezdu, v roce 1571 klášter opustil a vrátil se do Kutné Hory.
Roku 1594 se společně s českou vojenskou hotovostí vydal na tažení proti Turkům. Česká zemská hotovost, jíž velel Petr Vok z Rožmberka, a se kterou tehdy Mikuláš cestoval, se ale do přímých bojů nikdy nedostala. Vojsko arciknížete Matyáše, kterému táhli na pomoc, totiž bylo rozprášeno. Po několika měsících se tedy vojáci rozešli a s nimi se domů vrátil i pan Mikuláš.
V roce 1610 mu zemřela manželka, Alžběta Mládková, s níž neměl žádného potomka, neměl peněz; k tomu všemu jej prý trávila nějaká zlá nemoc. Také události ve světě i doma nehýřily moc optimismem – byla to doba stavovského povstání a prvních let třicetileté války. Většinu času tehdy trávil pořádáním pamětí a jejich sepisováním. Poslední redakce pamětí vznikala po roce 1620. Paměti jsou velkým a cenným zdrojem poznání osobnosti Mikuláše Dačického i doby kolem něj. Název “Paměti Mikuláše Dačického z Heslova” této měšťanské kronice dal  Antonín Rezek ve své první edici. Největší podíl na této kronice má právě Mikuláš Dačický, který nejenom redakčně zpracoval předchozí zápisy a vtiskl jim svého osobitého ducha, ale také jeho část z let 1575-1626 je nejobsáhlejší. Rezek poprvé identifikoval jednotlivé autory. Celkem jich bylo šest, práci na této kronice začal Bartoš z Práchňan, Mikulášův praděd. Začal sepisovat historické kalendáře, což se mu vzápětí rozrostlo a vznikla první část kroniky. Dalším pokračovatelem byl jeho syn Mikuláš z Práchňan. Po něm převzal práci Ondřej Křivoláček a po něm Mikuláš Dačický, který zápisky všech svých předků utřídil, díky čemu vzniklo rozsáhlé komplexní dílo, hodnotné nejenom svou historickou cenou a téměř stoprocentní hodnověrností, ale i literární úrovní, která dalece překračuje kroniky tehdejší doby. V Pamětech se nám ukazuje živý obraz Kutné Hory před i po Bílé Hoře. Ta doba jakoby znovu ožila a slova Mikuláše Dačického se stávají živým obrazem plným vůní a hmatatelných dojmů. Zvláště obšírné zápisky najdeme o událostech z let 1618-1621. Posledním autorem, který do Pamětí přispěl, byl Mikulášův synovec Matyáš. Jde o záznam z roku 1626. Dvacátého pátého září v sobotu mezi sedmou a osmou hodinou ranní Mikuláš Dačický z Heslova dokonal svůj život. Zemřel naštěstí jen pár týdnů dříve, než by se musel rozhodnout, zda zůstane věrný víře svých předků, nebo se vystěhuje ze země. Kdo ví, jak by se tehdy býval zachoval. Možná by ukázal, že přes všechny chyby mládí vyrostl ve velkého člověka. Možná bychom si obrázek o něm zcela zkazili, tak či onak by to pro něj bylo velice těžké rozhodnutí. Nakonec je dobře, že se toho nejhoršího dožít nemusel. Bylo mu 70 let a 40 neděl.

Mikuláš Dačický z Heslova zemřel 25. 9. 1626.