Dnes uplyne 50 let od úmrtí básníka Františka Gottlieba

František Gottlieb se narodil 4. 8. 1903 v Klatovech. Pocházel ze židovské rodiny. Reálné gymnázium vystudoval v Klatovech (1914–1922), práva na Univerzitě Karlově v Praze (JUDr. 1927), kde zároveň navštěvoval přednášky na Filozofické fakultě. V roce 1925 byl studijně několik měsíců v Paříži. Roku 1927 se stal v Praze advokátním koncipientem a od 1932 advokátem. V prosinci 1939 odešel do Palestiny a vstoupil do Československé armády (účastnil se mimo jiné druhého tažení v Tobruku 1943). Pak odjel do Velké Británie, kde se roku 1944 stal úředníkem československého ministerstva zahraničí. Působil na něm i po návratu do Prahy; účastnil se jako expert i delegát valných shromáždění OSN v Paříži (1948) a New Yorku (1949 a 1950). Od roku 1958 žil jako spisovatel z povolání.

Publikoval v Hostu, Lidových novinách, Literárních novinách, Tvorbě, Novém životě, Plameni, v židovských časopisech a kalendářích (zvl. v Židovské ročence) aj. Užíval pseudonymu Josef Goral a šifry VrR.

Ve svých básnických začátcích, navazujících na poezii Otokara Fischera, se Gottlieb hlásil k tradici židovských proroků (i svůj příspěvek ve sborníku Otokar Fischer založil na jubilantově židovství); jeho naděje byly v tomto smyslu příznačně upřeny do „krajiny ducha“. Po válce se jeho abstraktní, ale hutná poezie ještě více harmonizovala, tentokrát v radostném odevzdání životu (Procitnutí). Reflexivní prvek se přitom silně uplatňoval nejen v Gottliebově poezii, ale také v jeho próze. V knihách vytěžených z válečného pobytu v cizině, především v črtách a povídkách z Asie a Afriky (Jaro a poušť), přecházejí lyrické postřehy do obecných úvah. Rozhled vzdělaného pozorovatele však Gottlieb prokázal rovněž na domácích látkách, a to uměním nazírat osobní osudy intelektuálních hrdinů v jejich podmíněnosti širším evropským děním (nejorganičtěji v románu z období kolem první světové války Volání na časy).

František Gottlieb zemřel 14. 5. 1974 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz