Dnes uplyne 50 let od úmrtí Jiřího Grossmanna

Jiří Grossmann – kabaretiér, autor písňových textů a humoristických povídek, se narodil 20. 7. 1941 v Praze  v rodině pražského písničkáře a kabaretiéra Slávy Grossmanna (1881–1954). Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Praze (1958) studoval Stavební fakultu ČVUT. Ve čtvrtém ročníku odešel jako elév do divadla Alfa v Plzni (1962–1963). Po vojenské službě (1963–1965) pracoval jako reklamní textař v Pražské novinové službě. Od roku 1967 až do smrti byl hercem, zpěvákem a textařem v divadle Semafor. Zemřel na leukémii.

Od roku 1961 spolupracoval, autorsky, herecky i organizačně, s Miloslavem Šimkem, s nímž 1961 založil vlastní poloprofesionální kabaretně-hudební scénu Divadelní klub Olympik. Zde dvojice Š+G paralelně působila i během svého profesionálního účinkování v Semaforu, kdy jim Olympik byl jakousi dílnou, kde si mohli v bezprostřední improvizaci ověřovat nápady. Kromě povídek a dialogů psaných s Miloslavem Šimkem je Grossman také autorem lyrických i humorných písňových textů (mj. pro Milušku Voborníkovou, Naďu Urbánkovou, Pavla Bobka aj.), z nichž mnohé jako zpěvák sám interpretoval; většina z nich je zaznamenána na gramofonových deskách. Řada představení Š + G je natočena Čs. televizí. Publikoval v Mladém světě, Mladé frontě, Svobodném slovu, Dikobrazu, Sedmičce pionýrů aj.
Na konci 60. let Čs. televize v Semaforu natočila cyklus pořadů Návštěvní den (1968–1971; 6 pořadů vysíláno do 1971, další tři objeveny v archivu a vysílány až v 90. letech, číslování neodpovídá stejnojmenným divadelním představením), Pánský večírek (1970) a Hop dva tři 1-3 (1970); tyto a některé další televizní záznamy byly užívány v archivních či nově sestříhaných pořadech (Takové milé /pře/klepy, 1999). Jiří Grossmann hrál eskamotéra ve filmu Jiřího Menzela Zločin v šantánu (1968). – Dokument Drahý můj Jiří Grossmann natočil Jiří D. Novotný pro televizní cyklus Předčasná úmrtí (2000).

Knižně publikované Grossmannovy texty vznikly jako organická součást jeho činnosti divadelní. Tvorba herecké a autorské dvojice Š + G představovala novou etapu v poetice text-apealového divadla, která byla – na rozdíl od jazzové a raně rock´n´rollové generace Reduty – propojena s rockovou hudbou i humorem teenagerů. Jejich komika navazovala na tradici recesního humoru ze školního prostředí, založenou Jaroslavem Žákem. V průběhu času pak autoři dospěli i do polohy razantní, drsné, byť zpravidla prvoplánové politické satiry (Besídka zvláštní školy, Besídka v rašeliništi), která někdy inklinovala k černému humoru (Večer pro otrlé aj.). Představení Š+G byla postavena na předčítané i komentované povídce, krátké scénce, písničce, rozhovoru, kvízu či „dotazovně“. Společným znakem byla drastická satirická hyperbola (situační, dějová a především slovní), jejíž pomocí autoři permanentně nadsazovali rozličné společenské jevy (puberta, pokrytecká výchova, sovětizace vzdělání, stupidita sloganů a soutěží, různé druhy vyšinutosti, šplhounství, šprtství apod.). Výrazný Grossmannův podíl na vytváření i udržení stylové jednoty a úrovně humoru dokázala paradoxně až jeho předčasná smrt, kdy se další tvorba této semaforské skupiny obrátila do odlišných stylových poloh.

Jiří Grossmann zemřel 5. 12. 1971 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře