Dnes uplyne 50 let od úmrtí spisovatele a ilustrátora Ondřeje Sekory

Ondřej Sekora se stal populárním jako malíř a spisovatel svými postavičkami podnikavého a bystrého mravence Ferdy a nešiky a smolaře brouka Pytlíka. Jejich četná dobrodružství, která mu poskytovala příležitost k jazykové a situační komice, vylíčil v mnoha knížkách. Např. Ferda Mravenec, Ferda Mravenec v cizích službách, Ferda v mraveništi nebo Trampoty brouka Pytlíka.

 

Místem narození Ondřeje Sekory je Královo Pole (dnes Brno-Královo Pole, 25. 9. 1899). Po smrti otce, odborného učitele, jej spolu s dalšími pěti sourozenci vychovávala pouze matka. Navštěvoval obecnou školu v Králově Poli, poté studoval na gymnáziu, nejprve v Brně, později přešel do Vyškova. V septimě byl odveden a sloužil do konce války jako vojín ve vojenské kanceláři. Maturitní zkoušku složil v roce 1919 a začal studovat na brněnské Právnické fakultě. Studium však po dvou letech předčasně ukončil a nastoupil jako sportovní redaktor a kreslíř do redakce Lidových novin v Brně. Roku 1927 přešel do redakce pražské. Pro děti vedl nedělní přílohu Dětský koutek. Během svého působení v redakci získal dvě roční stipendia v Paříži a navštěvoval jako hospitant třídu prof. A. Hofbauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Po návratu z Francie se stal prvním propagátorem ragby u nás (též trenér a rozhodčí), vydal příručku Ragby, jak se hraje a jeho pravidla. Roku 1941 byl nucen z Lidových novin odejít (pro smíšené manželství, manželka Ludmila byla židovského původu) a na zbytek války ztratil stálé zaměstnání. Od října 1944 do dubna 1945 byl internován v pracovních táborech Kleinstein a Osterode. Roku 1945 založil spolu s J. Seifertem, J. Plachtou, V. Lacinou, Z. Vavřínem, J. Žákem a dalšími satirický časopis Dikobraz.

1949-52 řídil ve Státním nakladatelství dětské knihy knižnici pro předškolní věk. Od roku 1952 se věnoval ve svobodném povolání psaní a výtvarné práci. Ilustroval řadu vlastních knih i knih pro děti našich a cizích autorů. Přispíval do novin a časopisů, a dále do Pestrého týdne, Humoristických listů, Mateřídoušky, Ohníčku aj. 1926-29 redigoval časopis Sport. Pravidelně spolupracoval s Čs. televizí, 1960 byl podle jeho námětu natočen cyklus televizních večerníčků Ferda Mravenec. Čs. rozhlas uvedl řadu Sekorových reportáží, pořadů pro děti a četby z jeho díla. Podle jeho námětu byl natočen první český loutkový film Ferda mravenec a kreslený film Pohádka o stromech a větru. Podle Sekorových próz vznikly rovněž divadelní dramatizace L. Tittelbachové, V. Lebedy aj.

 

Do širšího povědomí se výrazně zapsal nejprve jako autor kreslených seriálů, které v průběhu 30. a na počátku 40. let vycházely na pokračování v nedělní příloze Lidových novin. Z jednotlivých hrdinů – chlapečka Cvočka, psa Voříška, oživlého sněhuláka, malého skauta, Jeminánka aj. – dosáhli největší popularity brouk Pytlík (seriál Kousky brouka Pytlíka), kuře Napipi (Příběhy kuřete Napipi), a především Ferda Mravenec (Ferda Mravenec, Ferda Mravenec a syn, Ferda Mravenec v cizích službách aj.)

Proti původnímu, nikdy neuskutečněnému záměru ztvárnit Ferdu v seriálu pro dospělé jako osudem pronásledovaného chudáka potýkajícího se s úklady života, se zde Ferda mění v postavu nebojácnou, kamarádskou, živou, plnou nápadů, spoléhajícího se na vlastní sílu, dovednost a rozum.

V dalším vývoji Sekorovy tvorby se postupně, již během války, posiluje její poznávací a výchovná tendence a jednotlivé příběhy začínají směřovat od nenásilného seznamování se s přírodou, např. s jednotlivými druhy ptáků (Uprchlík na ptačím stromě) nebo přírodními jevy (Malované počasí), k poučení s neskrývaným ideologickým (Pohádka o stromech a větru, Jak se uhlí pohněvalo) nebo výchovným podtextem (Čmelák Aninka). Původně nosné podněcování herních aktivit dětí je doplňováno povzbuzováním k aktivitám společensky prospěšným, což je spojeno i s přímým výchovným působením (Štědrý večer, Na dvoře si děti hrály, Hurá za Zdendou). Sekorův sklon k aktualizaci, patrný již před válkou např. v časopiseckých Ferdových příbězích z období Mnichova – (Ferda bude vojákem, Ferda kope zákopy, Ferda klame nepřítele aj.), se dále rozvinul k satiře (Kronika města Kocourkova), k ideologické osvětě (O traktoru, který se splašil, Mravenci se nedají) a agitce (O zlém brouku Bramborouku, Ferda Mravenec ničí škůdce přírody). K netendenčnímu líčení života zvířat a pohádce se vrací až ve svých posledních prózách. (Pošta v ZOO, Sedmero pohádek).

Ondřej Sekora zemřel 4. 7. 1967 v Praze.

 

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1998

Komentáře