Dnes uplyne 50 let od úmrtí spisovatele Jana Dokulila

Jan Dokulil – básník a překladatel, se narodil 13. 7. 1910 v Mastníku. Pocházel z rolnické rodiny, jeho švagrem byl Jan Zahradníček. Dokulil absolvoval klasické gymnázium v Třebíči (mat. 1929) a studoval nejprve dva semestry češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1929–1930) a posléze teologii v Brně (1930–1935). Po vysvěcení působil jako kaplan na různých místech (Protivanov, Třebíč, Měřín), od roku 1937 v Uhřínově u Velkého Meziříčí, kde se stal v roce 1941 farářem (do 1950). Za války se aktivně zúčastnil odboje (mj. ukrýval členy rodin atentátníků a manželku generála Svobody). V době protikatolické kampaně roku 1950 uprchl před zatčením a skrýval se až do roku 1957, kdy byl zatčen a odsouzen na 12 let vězení. V roce 1965 mu byl trest ze zdravotních důvodů přerušen, téhož roku byl amnestován a v roce 1967 plně rehabilitován. Po propuštění pracoval jako knihovník v Západomoravském muzeu v Třebíči a v letech 1966–1967 jako archivář spotřebního družstva Jednota v Moravských Budějovicích; od ledna 1968 až do smrti byl administrátorem na faře ve Svitávce.

Debutoval roku 1931 v časopise Muzeum. Přispíval zejména do Akordu, Archy, Řádu, Listů pro umění a kritiku, Vyšehradu a Obrody. 1939–1940 redigoval Akord (s Milošem Dvořákem, Albertem Vyskočilem a Janem Zahradníčkem).

Dokulilova spirituální lyrika úzce koresponduje s nábožensky orientovanou tvorbou Jana Zahradníčka a dalších autorů kolem katolické revue Akord. Témata vztahu jednotlivce k Bohu a věčnosti, vědomí teskně osamělého údělu člověka žíznícího po duchovní harmonii reflektuje Dokulil převážně rétorickým až hymnickým veršem připomínajícím Otokara Březinu. Vědom si protikladů a rozporů marnosti a milosti, touhy a nenaplněnosti, smyslnosti a čistoty hledá rovnováhu a smíření v projevech víry a náboženského citu i nostalgického obdivu a úžasu nad nepomíjejícností a skrytou tajemností přírodních krás. Vrcholná sbírka Lidský živote, reagující na hrozbu válečného požáru a okupaci, překonává úzkost z ohrožení národa a vlasti postojem hrdé statečnosti a vyznáním věrnosti svatováclavské tradici. Ve verších poválečné sbírky Tváří v tvář lyrik vykresluje kontury skrytého duchovního světa, který si udržuje velebnou setrvalost nezávislou na čase a zároveň se proměňuje pod vlivem citu a lásky. Dokulilovy eseje traktují různé kulturní a filozofické otázky formou kontemplativní meditace.

Jan Dokulil zemřel 1. 2. 1974 ve Svitávce.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz