Dnes uplyne 50 let od úmrtí spisovatele Maxe Broda

Max Brod patřil k nejvýznamnějším osobnostem německy psané literatury v Praze. Svou tvorbou i osobním působením zasáhl do středoevropského kulturního dění první poloviny 20. století. Byl generačním druhem a nejbližším přítelem F. Kafky, později i jeho editorem a biografem.

Narodil se 27. 5. 1884 v pražské židovské rodině bankovního úředníka. Po maturitě na německém gymnáziu ve Štěpánské ulici studoval na Karlově univerzitě práva. Po dokončení studií až do roku 1924 pracoval jako soudní úředník na ředitelství pošt v Praze a až od roku 1924 jako hudební a divadelní kritik v pražském německém listu Prager Tagblatt. Už dávno předtím však uveřejnil řadu svých literárních prací. Knižně debutoval v roce 1905 souborem novel Tod den toten! (Smrt mrtvým!). Tyto a některé další prózy počátečního tvůrčího období poznamenala svým vlivem Schopenhauerova filozofie. Prvky fatalistického výkladu role člověka ve světě a historický pesimismus se projevily v autorově „indiferentismu“. V rámci tohoto myšlenkového směřování platila premisa, že je zcela lhostejné, zda životu přitakáme, nebo jej zatracujeme, jestli jsme aktivní, či pasivní, stejně nic nezměníme, vše je indiferentní.

První období B. tvorby dovršuje román Schloβ Norneppyge (Zámek N.) s podtitulem „román indiferenta“. Brod tímto románem dospěl k významnému předělu ve své životní filozofii a přirozeně i v literární tvorbě.

Nový začátek znamenal pro autora nalezení nového poměru k životu, návrat do světa každodenních věcí. Tehdy také nachází cestu k sionismu, s nímž ho nejprve seznamoval přítel H. Bergmann. Rozhodujícím podnětem pro něho byly však přednášky M. Bubera o židovství, konané ve spolku pražské židovské mládeže Bar Kochba v roce 1909. K orientaci na sionistické hnutí přispěla i představení východožidovské divadelní skupiny v Praze, která nadchla B. stejně jako F. Kafku. V životě i v tvorbě B. se tehdy mnohé změnilo. Z představitele pasivního indiferentismu se stal bojovný etik, jehož život byl od té doby určován láskou a židovstvím. Zaujetí pro židovskou problematiku se promítlo i do děl, jež vznikala v tomto období, například do románů Ein Tschechisches Dienstmädchen (Česká služka), Jüdinnen (Židovky), Arnold Beer. Das Schicksal eines Juden (A. B. Úděl Žida). Proces rozhodnutí pro činný a činorodý životní způsob jako opak indiferentismu byl také základním myšlenkovým východiskem románu Tycho Brahes Weg zu Gott (Tychona Brahe cesta k Bohu). Představy o židovské víře, o vztahu k Bohu, které autor později filozoficky a esejisticky vysvětlil v díle Heidentum, Christentum, Judentum (Pohanství, křesťanství, židovství), zpracoval uměleckými prostředky nejen v uvedeném románu, jenž představuje první část trilogie, ale i v dalších dílech. Druhý román trilogie Reubeni, Fürst der Juden (R., kníže židovské) se opět vrací do pražského židovského ghetta a staré Prahy období renesance.

Tematiku židovství B. považoval za zásadní i v době svého působení v Tel Avivu, kam v roce 1939 emigroval a kde našel nejen útočiště, ale i trvalé místo pro tvůrčí práci. V Tel Avivu působil jako dramaturg divadla Habimah a věnoval se literární tvorbě. Ve svých teoretických a beletristických dílech charakterizoval židovství jako „náboženství konkrétnosti“, které se ve své podstatě soustřeďuje na hodnoty bytí tohoto světa, na rozdíl od křesťanství, které svět vezdejší neguje představou o Bohu a odkazy na onen svět. Náboženským a filozofickým otázkám vymezil značně široký prostor také ve svých beletristických dílech zralého období.

Vrátil se k nim i v závěrečném románu trilogie Galileo in Gefangenschaft (G. V zajetí). Konečně je exponuje i ve svém posledním velkém díle o učenci z přelomu 15. a 16. století J. Reuchlinovi, zastánci židů (monografie Johannes Reuchlin und sein Kampf, 1956, J. R. a jeho boj).

O svém spojení s židovstvím, jež se stalo neodmyslitelným momentem B. literární aktivity, sám autor psal již v roce 1913 ve sborníku Vom Judentum (O židovství).

Max Brod zemřel 20. 12. 1968 v Tel Avivu.

Zpracováno podle: A. Mikulášek, V. Glosíková, A. B. Schulz a kol. Literatura s hvězdou Davidovou, Votobia 1998