Dnes uplyne 50 let od úmrtí spisovatele T. Svatopluka

T. Svatopluk (vlastním jménem Svatopluk Turek) – prozaik, dramatik, autor knih pro děti, se narodil 25. 10. 1900 v Hodslavicích. Pocházel z rodiny lékaře. Po maturitě na reálce v Kroměříži (1919) začal studovat malbu na Akademii výtvarného umění v Praze u prof. Maxe Švabinského a Jakuba Obrovského. V roce 1922 ze školy odešel a studia již neukončil. Živil se výtvarnou prací. V roce 1924 spoluzakládal v rodné obci organizaci KSČ. Od roku 1926 byl reklamním malířem u firmy Baťa ve Zlíně. Próza Botostroj, vyjadřující jeho postoj k této firmě, však vyvolala soudní proces, v němž byl rodinou Tomáše Bati žalován za urážku na cti. Proces probíhal od ledna 1933 do února 1938, kdy bylo vydání knihy soudně zakázáno. Po nuceném odchodu ze Zlína Svatopluk několik měsíců pracoval u prostějovské oděvní firmy Nehera (1933) a pak se stal výtvarníkem a spisovatelem ve svobodném povolání. Krátce redigoval časopis Nový obzor (1939), od prosince 1938 do okupace kryl svým jménem jako majitel a vydavatel časopis Svět v obrazech (dříve Svět sovětů). Žil postupně v Krásně nad Bečvou u Valašského Meziříčí, v Radošovicích u Prahy a v Praze. Během války se účastnil komunistického odboje, podílel se mj. na tisku ilegálního Rudého práva. Po roce 1945 pracoval nejprve v redakci Rudého práva a od roku 1947 opět ve Zlíně jako redaktor závodního listu Tep nového Zlína. Od roku 1950 se věnoval literatuře.

Debutoval v roce 1925 povídkou v časopise Pramen. Dále postupně přispíval do novin a časopisů: Lidová kultura, Tvorba, Kultura doby, Čteme, Praha–Moskva, Literární noviny, Rudé právo, Český dělník, po 1945 (vedle novin, ve kterých pracoval): Nový život (1951–52 zde na pokrač. román Bez šéfa), Literární noviny, Host do domu, Květy (1958 zde hra Stopami úzkosti), Plamen, Tvorba, Film a doba. Režisér K. M. Walló natočil filmy podle románů Botostroj (1954, sc. T. Svatopluk a Otakar Vávra) a Bez šéfa (s tit. Nevěra, 1956, sc. + K. M. Walló a Marie Walló). Novela Švédský mramor byla Jaroslavem Kubátem zdramatizována pro divadlo s titulem Skandál v Březůvce (prem.1974).

Svatoplukovy romány ze 30. let jsou součástí dobového úsilí o sociálněkritickou a realistickou prózu, autor v nich se silným osobním zaujetím útočí na českou podobu tzv. amerikanismu, již mu zosobňuje Tomáš Baťa a jeho zlínské podniky. Snažil se v nich vykreslit jak vykořisťovatelskou podstatu Baťových metod racionalizace výroby (soudně zakázaná prvotina Botostroj), tak i Baťovy prodejní praktiky (Andělé úspěchu). Zkušenost ze soudního procesu pak autora inspirovala k reportážnímu románu Gordonův trust žaluje: vyprávění o konfliktu spisovatele a mocného podnikatele v prvním vydání jinotajně lokalizoval do Ameriky, později je pak vrátil zpět do českého prostředí. Důraz na sociální problematiku určil také Svatoplukovy psychologizující prózy o chudých a ponižovaných lidech, o jejich bídě a z ní se rodící lidské zlobě (O zlém i dobrém, Tvář člověka). Soucit s živořícími a trpícími provází příběh chudých děveček ze zaostalé moravské vesnice, jejíž perspektivu autor vidí v příkladu ruské kolektivizace (Mrtvá země), i dvojici románových portrétů pasivity, poníženosti a přizpůsobivosti tzv. malého člověka, sevřeného měšťáckým prostředím (Človíček, Dům v Betlémské). – Po 1945 se Svatopluk stal jedním z čelných představitelů socialisticky angažovaného umění. Přepracovával a požadavkům nové doby přizpůsoboval své starší prózy, na jejich tematiku navázal i díly novými. V budovatelském románu Bez šéfa zobrazil proměny Baťovy zlínské továrny na obuv od května 1945 do února 1948: boj komunistů proti „reakcionářům“ a proti „pozůstatkům starého myšlení lidí“. Stejný boj je rovněž tématem agitačních povídek ze sbírky Putování za hvězdou. Objevuje se v nich však i satirický pohled, který dal později vzniknout novele z vesnického prostředí Švédský mramor. Žabomyší vojna kolem drahého náhrobku tu má odkrýt „rozpor dvou světů“, představovaných církví a novou, kolektivizující se vesnicí. Kritikou měšťácké morálky je také příběh o nerovné, leč vítězné lásce bohatého studenta a chudé lehké dívky (Ze všech nejchudší). – Od 40. let psal Svatopluk také pro děti, a to vesměs mravně výchovné prózy, vštěpující dětem zásady vzájemné pomoci a nutnosti bojovat za spravedlnost (Hrdinové z ostrova).

T. Svatopluk zemřel 30. 12. 1972 v Gottwaldově.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz