Dnes uplyne 50 let od úmrtí spisovatelky Marie Duškové

Marie Dušková – básnířka a prozaička, se narodila 6. 10. 1903 v Skrýchově u Tábora. Dívčím jménem Marie Hronová; chodila do vesnické dvoutřídky, pracovala střídavě jako zemědělská dělnice a pomocnice v domácnosti. Po válce se s rodinou přestěhovala do Prahy, kde byla v letech 1951–1956 kulturní redaktorkou časopisu Beseda venkovské rodiny (1952–1956 souběžně večerně studovala gymnázium). Od roku 1955 až po odchod do důchodu (1968) byla tajemnicí MNV v Bělé–Želnavě na Šumavě (okres Prachatice).

Debutovala po roce 1948 v jihočeském krajském časopise Palcát, soustavně se umělecké tvorbě začala věnovat po vypsání akce Pracující do literatury (1949) a záhy začala být považována za vzor dělnické spisovatelky. Od roku 1951 přispívala do Literárních novin, Vlasty, Pochodně (Hradec Králové), Rudého práva, Května aj.

Dušková knižně debutovala sbírkou agitační a budovatelské poezie Nezapomenutelný květen. Později psané prózy s tematikou socialistického přerodu jihočeské vesnice (Polánka voní jarem) svědčí o autorčině důvěrné znalosti venkovského života i jejím citovém vztahu k vesničanům, cíleně však naplňují schémata literatury 50. let. Román Rodiče a děti je koncipován jako kronika společenských proměn od 30. let po rok 1948; na pozadí obrazu širšího společenského dění tu Dušková rozvíjí příběh chalupnického synka, nositele přímočaře optimistického pohledu na svět, který se posléze přimkne k dělnictvu.

Marie Dušková zemřela 15. 12. 1968 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz