Dnes uplyne 55 let od úmrtí básníka Jana Čarka

Jan Čarek se narodil 29. 12. 1898 v Heřmani u Písku. Z gymnázia v Písku byl roku 1917 odveden na vojnu, koncem roku 1918 se vrátil a téhož roku odmaturoval. Stal se železničním úředníkem v Peruci u Loun a v Teplicích, od roku 1921 pracoval v železničních dílnách v Lounech, od roku 1929 v Praze tři roky na ředitelství drah a do roku 1946 na ministerstvu železnic. Poté byl spisovatelem z povolání.

Už v prvních básních z fronty byl Č. zdrojem životní jistoty vesnický domov. Jeho monotematická poezie je věnována rodnému kraji, chudobnému životu vesničanů, jejich pracovní spjatosti s přírodou, pokrevním svazkům, a z nich především vztahu k matce, jenž splývá se vztahem k matce-zemi. Sociální zaměření sbírky Chudá rodina z Heřmaně má ráz patetického vzdoru, ale jak zde, tak v pozdějších knihách dominují básně, které prozaizujícím volným veršem vytvářejí konkrétní obraz každodenních úkonů a jejich elementárních životních souvislostí. Takto zaměřené předmětné vidění vedlo Č. k náznakům epiky, často baladicky laděné. Počínaje sbírkou Smutný život sílilo v básníkovi vědomí, že se vyřadil z rodu, a jeho představa domova se proměnila v tesknou vzpomínku vykořeněnce. V první polovině 30. let se Č. stal jedním z předních představitelů ruralismu. Své pojetí literatury, zdůrazňující proti moderním uměleckým proudům přimknutí k tradičním hodnotám venkova, vyložil teoreticky (O životě a literatuře) a nepřímo i v esejistických prózách vzpomínkového charakteru (Dopis na věčnost).

Po únoru 1948 byl nucen omezit se na verše pro děti. Také ony jsou vytěženy především z přírody a také jejich síla spočívá v předmětné konkrétnosti, jež je založena na věcné znalosti rostlin, stromů a zvířat, ale též – v druhém námětovém okruhu – nástrojů a strojů.

Jan Čarek zemřel 27. 3. 1966 v Praze.

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Brána 1995

Komentáře