Dnes uplyne 55 let od úmrtí spisovatele Karla Josefa Beneše

Karel Josef Beneš se narodil 21. 2. 1896 v Praze. Pocházel z lékařské rodiny. Jeho manželkou byla houslová virtuoska Ervína Brokešová (1900–1987). Absolvoval klasické gymnázium v Praze (mat. 1915). V první světové válce byl těžce zraněn a propuštěn z armády. Poté studoval souběžně přírodní vědy, filozofii, lékařství a dějiny hudby (doktorát 1921 prací Příspěvky k ovogenezi některých Amphibií). V letech 1921–38 pracoval jako úředník Univerzitní knihovny a pak jako ředitel Státní pedagogické knihovny v Praze. Zároveň externě spolupracoval s nakladatelstvím Družstevní práce (1934–37). Od dubna 1939 byl činný v domácím odboji, v prosinci 1941 byl zatčen, odsouzen k sedmi letům káznice a vězněn postupně na Pankráci, v Terezíně, Gollnowě, Drážďanech, Ebrachu a Straubingu. Na jaře 1945 prodělal pochod smrti. Po válce byl úředníkem Státního úřadu plánovacího a zabýval se filmovou dramaturgií. V roce 1950 přesídlil do Rožmitálu pod Třemšínem.

Články o literatuře a hudbě přispíval do Národního osvobození, Lidových novin, Cesty, Topičova sborníku, Literárních novin, Magazínu Družstevní práce aj. Redigoval časopis Růst (1947–48). Román Uloupený život byl několikrát zfilmován v cizině (v Anglii a USA), v Čechách byly natočeny filmy podle románu Kouzelný dům (1939, r. + sc. Otakar Vávra) a na motivy románu Past (1950, r. Martin Frič, sc. Miloslav Drtílek a Václav Gajer). S Milošem V. Kratochvílem a Otakarem Vávrou připravil Beneš scénář k filmu Václava Kršky Revoluční rok 1848 (1949, podle materiálů vydaných ve sborníku Rok 1848 v projevech současníků). Román Rodný hlas byl zfilmován roku 1956 pod názvem Hra o život (r. Jiří Weiss, který se s Benešem podílel na scénáři). Na základě díla Rudá v černé vznikla stejnojmenná televizní inscenace (sc. Helena Slavíková, r. Jaroslav Novotný, 1967). – V prvních pracích používal pseudonymů Karel Beneš, Karel Beneš Jizerský, v časopisech Karel Jizerský, K. J. Jizerský; šifry K. J. B., kjb., -dreš-, Dr-eš.

Po období počátečního vyhraňování a hledání orientace (např. vliv expresionismu na rané prózy Ozáření lidé a Nesmrtelní se setkávají) přiklonil se Beneš k psychologickému realismu. Touto poetikou je nesen již román Dobrý člověk (přepracován pod titulem Červená pečeť) s tematikou cesty hudebně nadané dívky za slávou, i dva významné romány z 30. let, v nichž se Beneš zabýval problémem lidské identity. V Uloupeném životě vypráví příběh ženy, která převzala životní roli své zemřelé sestry, v Kouzelném domě pak evokuje osudy dívky, jež po úraze ztratila paměť. Mezi napsáním těchto knih vznikla široce založená románová studie českého maloměsta na začátku 20. let (Vítězný oblouk). Po osvobození se Beneš orientoval na novou tematiku. První okruh tvoří prózy zobrazující – ve spektru od hrdinství až po zradu – válku a odboj u nás i v cizině, jakož i poválečné dění. Vedle děl širšího kronikářského pohledu (Cestana Východ, Dítě pro štěstí) píše Beneš rovněž dějově exponované prózy soustředěné k individuálním lidským osudům (Rodný hlas, Past, Setkání v Karlových Varech). Do druhého tematického okruhu Benešovy poválečné tvorby patří prózy historické. Dobově silně aktualizovanému revolučnímu roku 1848 je věnována rozsáhlá trilogie Mezi dvěma břehy, Dračí setba a Útok. Volně na ni pak navazuje próza pro mládež Studentský hrdina (o Josefu Václavu Fričovi). Kromě nejranějších prací Beneš své knihy v každém dalším vydání výrazně přepracovával.

Karel Josef Beneš zemřel 27. 3. 1969 v Rožmitále pod Třemšínem. Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz