Dnes uplyne 60 let od úmrtí spisovatelky Jarmily Svaté

Jarmila Svatá – prozaička, dramatička, autorka reportáže a knih pro děti, se narodila 23. 9. 1903 v Kolíně.  Provdaná Fuksová, psala se také Jarmila Svatá-Fuksová. Otec byl poštovním úředníkem. Vystudovala dvouletou obchodní školu v Kolíně a krátce byla zaměstnána jako bankovní úřednice. Snaha stát se herečkou ji přivedla nejprve do ochotnického divadla při kolínském Klubu mladých, v roce 1923 pak k přestěhování do Prahy, kde se učila zpěvu a 1924 působila i v Hilarově sboru elévů při Národním divadle. Prostřednictvím svého bratrance Karla Teiga se sblížila se členy umělecké avantgardy kolem Devětsilu, mj. s režiséry Emilem Františkem Burianem, Jiřím Frejkou a Jindřichem Honzlem. Hrála v jejich experimentálních inscenacích (převážně v Divadle na Slupi, malostranské Umělecké besedě a v původním Osvobozeném divadle), později působila v Divadle Vlasty Buriana. Uplatnila se i jako filmová herečka, menší role si zahrála v předválečných filmech Psohlavci (1931), Funebrák a Sňatková kancelář (oba 1932) a v poválečném Řeka čaruje (1946). Po sňatku s tajemníkem Svazu průmyslníků Josefem Fuksou (1932) již nebyla zaměstnána, věnovala se převážně literární činnosti a vedla literární a umělecký salon, v němž se scházeli mj. Karel Konrád, Václav Navrátil, Vlasta Petrovičová, Olga Srbová a Josef Träger. Po válce se velmi intenzivně, až do úplného vyčerpání, účastnila veřejného života (přednášky, besedy aj.), zemřela (pravděpodobně dobrovolně) po návratu z léčení. Její životní osud, zejména jeho strastiplný závěr, ztvárnila Helena Hodačová v románu Zpožděný vlak do Paříže (1965).

Od 20. let psala drobné črty, fejetony a satirické glosy do novin a časopisů A–Zet, Ahoj, Zdroj, Rudé právo, České slovo, Tribuna (1928 zde Andělčina kariéra), Trn (1928 zde Z deníku mladé dívky), Lidové noviny (1937 zde Sedm kamarádů slečny Vivian), Domov a svět, Národní osvobození, Radiojournal, Telegraf, Letem světem aj. Po 1945 publikovala v periodikách Nový život, Zlatý máj (1959 zde vzpomínky „Kterak slečna Adelaida mladé manželství zachránila“ aneb Můj vstup do světa literárního) aj. 1939 napsala s Václavem Wassermanem scénář k celovečernímu filmu Mořská panna (režie Václav Kubásek, podle stejnojmenné hry Josefa Štolby), 1949–51 scenáristicky spolupracovala s Československým státním filmem a s rozhlasem.

Předválečná prozaická tvorba Jarmily Svaté vyrostla z poetiky literární avantgardy 20. let, z poetistické oslavy životní radosti a fantazie. Charakterizuje ji však rovněž kritické, satiricko-groteskní vidění soudobé společnosti a autorčin smysl pro jazykovou, asociační a situační komiku, propojující prvky dada s intelektuální parodií, ironií, sarkasmem a lidovým humorem. Více či méně výrazná mravoučná tendence přitom Svatou přivádí k příběhům o dívkách, které při vstupu do života musí překonat různé překážky i vlastní lehkomyslnost, aby pak nalezly štěstí v práci. Tak je tomu v debutu Andělčina kariéra, ve vyprávění o prvních krocích začínající mladé herečky, jež je parodií na populární dívčí románky a současně i autorčinou ironickou autobiografií. Obdobně je fabulována také moralita o snobismu, měšťáctví a mravní korupci Sedm kamarádů slečny Vivian. Završením této etapy tvorby Jarmily Svaté je románová groteska Petr zbláznil město, v níž útěk lva ze zoo iniciuje sled burleskních scén, karikujících měšťáckou společnost, převrácenost hodnot a mezilidských vztahů. Naopak ze základní linie autorčiny poetiky poněkud vybočuje próza V zajetí domova, tradičně vyprávěný příběh o zmarněném osudu nadané ženy. – Bezprostředně po válce Svatá napsala (na základě vyprávění bývalého vězně Václava Václavíka) reportáž o koncentračním táboře Mauthausen (Milenci SS smrti). Jedna z kapitol této reportáže se pak stala inspiračním zdrojem dramatu Nenapravitelní. Po delší odmlce se v druhé polovině 50. let autorka do literatury vrátila jednak několika knihami pro děti (mj. pověstí Blaník, hora tajemná), jednak prózou Pět dnů. Na osudech několika obyvatel pražského činžáku zde podává obraz květnového povstání; konfrontuje rozdílné povahy a reakce lidí, především však pracuje s kontrastem mezi historickými ději a dětskou nevědomostí a hravostí.

Jarmila Svatá zemřela 29. 4. 1964 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz