Dnes uplyne 65 let od úmrtí spisovatele Emanuela Lešehrada

Emanuel Lešehrad – český spisovatel, básník, dramatik, kritik a překladatel, sběratel, propagátor okultismu a svobodného zednářství, se narodil 15. 11. 1877 v Praze. Byl členem Universalie. Narodil se v rodině majora rakousko-uherské armády Josefa Lešetického, který byl v roce 1889 povýšen do šlechtického stavu. Studoval na gymnáziích v Plzni (1888-1889) v Praze (1889-1891), Českých Budějovicích (1891-1892) a opět v Praze (1892-1893). Pokračoval ve studiích na německé obchodní akademii v Praze (1893-1895) a středoškolská studia dokončil na České obchodní akademii v Praze, kde maturoval v roce 1897. Na této poslední střední škole byl jeho profesorem Josef Václav Sládek. Poté pracoval jako úředník ve státním zástavním úřadu (1897-1900) a na pražském Magistrátu (1900-1902). Od roku 1903 pracoval v archivu Zemské banky v Praze jako úředník, archivář a nakonec jako přednosta archivu. V roce 1905 se oženil se sochařkou, malířkou, spisovatelkou a překladatelkou Marií Hladíkovou (nar. 3. dubna 1889). Manželství bylo rozvedeno v roce 1913. V letech 1906-1913 navštívil mnoho evropských zemí. Během těchto cest se zasloužil o četné kulturní styky. V průběhu první světové války spolupracoval s Maffií. Vedle svého zaměstnání spolupracoval s redakcemi nakladatelství Sfinx a Alois Srdce

Členství ve spolcích a organizacích: Spolek českých spisovatelů beletristů Máj, Umělecká beseda, Spolek výtvarných umělců Mánes, Společnost divadelního muzea, Svaz československých esperantistů, Duševědná společnost

Literární tvorba

Byl členem generace Moderní revue. Počátky jeho básnické tvorby jsou ovlivněny především „prokletými básníky“, jejichž díla rovněž překládal. Jeho romány a povídky obsahují řadu odkazů na okultní vědy a končí obvykle tragicky. Dnes je jeho literární tvorba považována za okrajovou.
Je autorem řady překladů (Stéphane Mallarmé, Paul Verlaine, Walt Whitman), v některých případech s využitím starších českých překladů. Ani tyto Lešehradovy práce nebyly kritikou příznivě přijaty. Nespornou jeho zásluhou je uvedení poesie v Čechách neznámé – japonská poesie, islandská poesie. Jeho literární eseje a paměti mají především informativní hodnotu.

Lešehradeum

Od roku 1912 sbíral rukopisy, dokumenty, fotografie a další předměty, které měly souvislost s tvorbou předních spisovatelů, básníků ale též výtvarníků, divadelníků nebo vědců. Tuto sbírku v roce 1926 zpřístupnil veřejnosti ve své vile na Smíchově, v ulici Na Doubkové 4. V roce 1948 ji věnoval Národnímu muzeu. Sbírka byla až do 90. let 20. století ve správě Památníku národního písemnictví, kdy se v rámci restitučního řízení vrátila dědicům Emanuela Lešehrada. Sám Lešehrad byl od roku 1950 ustanoven správcem této sbírky.

Spisy
Poesie: Smutné kraje, Praha: vlastní náklad, 1898, Květy samoty, Praha: vlastní náklad, 1899, Atlantis, Praha: vlastní náklad, 1899, Písně na pobřeží, Praha: Hugo Kosterka, 1900, V dnech šerých: básně, 1896-1899, Praha: Eduard Weinfurter, 1901, Metempsychosy: básně prosou, Praha: vlastní náklad, 1901, Meditace, Praha: Emanuel Stivín, 1901, Cestou k ráji, Praha: Eduard Weinfurter, 1901, Jas a stín: črty a nálady, Praha: Eduard Weinfurter, 1902, Když kvetou růže, Královské Vinohrady: František Adámek, 1904 – básně z let 1900-1903, Kantileny snů a vůní jara, asi Praha: asi František Augustin Urbánek, 1905 – básně z let 1904-1905, Píseň modrého paprsku, Praha: Dr. R. Brož, 1910 – pod pseudonymem Jiří Zachar, Bratrství 1919 – básně z let 1914-1918, Škeble oceánu 1934, Divotvorný snář 1935, Svět dětských očí 1940 – verše pro děti z let 1899-1918, Mys dobré naděje: verše z doby poroby a vítězství, 1945

Próza: Paní Modrovouska : tragedie duše, Praha: Eduard Weinfurter, 1900 – román, Bez cíle: Román v dopisech, Sedlčany: Hlasy z Povltaví: Fr. Černý, 1903, Strážci majáku Praha: Karel Weinfurter, 1906 – povídka, Vila na konci města, Praha: Antonín Reis, 1910 – román, Matylda Erhartová: román žačky, Praha: Švejda, 1910, Vyhoštěná – román, Ve vírech vášní: Novella, Praha: Švejda, 1911, pod pseudonymem Karel Frýs, Démon a jiné povídky, Praha: Švejda, 1911

Eseje a memoáry: Ideje a profily. Praha: Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 1, Průseky, Praha: Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 2, Básnické životy, Praha: Alois Srdce, 1935, Průhledy do minulosti: rodopisné záznamy a vzpomínky, Praha: Orbis, 1941

Dramata: Rodina: drama o jednom dějství, Praha: Eduard Weinfurter, 1900, Mimo život: Drama ve 2 jednáních, Praha: Eduard Weinfurter, 1901, Manželská komedie: Milostná aktovka, Praha: Eduard Weinfurter, po roce 1900, Podpora života: drama ve 3 jednáních Praha: Eduard Weinfurter: Švejda, 1902, Shroucení: Lyrická scéna o jednom dějství, Praha: vlastní náklad, 1904

Emanuel Lešehrad zemřel 30. 5. 1955 v Praze.

Zpracováno podle: https://cs.wikipedia.org/wiki