Dnes uplyne 65 let od úmrtí spisovatele Jiřího Mařánka

Jiří Mařánek se narodil 12. 1. 1891 v Milevsku.  Otec byl okresním hejtmanem, švagr O. Ostrčil (1879–1935) hudebním skladatelem. Mařánek studoval od roku 1901 gymnázium v Praze, v roce 1907 vstoupil do kapucínského řádu a pokračoval ve studiu na gymnáziu v Roudnici nad Labem, kde v roce 1910 maturoval. Půl roku předtím však opustil klášter. Po krátkém studiu na Lékařské fakultě pražské univerzity navštěvoval pět semestrů Právnickou fakultu a od roku 1914 historii, hudební vědu a estetiku na FF. V roce 1916 studia přerušil a 1917 se stal úředníkem Zemského úřadu, kde setrval až do onemocnění a předčasného penzionování v roce 1941. V letech 1945–48 pracoval ve filmovém odboru ministerstva informací a s filmem spolupracoval externě až do roku 1955.

Přispíval do periodik Kmen (1918–19, hudební recenze), Tam-Tam, Lidové noviny, Národní osvobození, Lumír, Literární noviny, Tvorba, Nový život, Panoráma, Rozpravy Aventina, Lidové noviny, Nové Čechy, U Blok aj. Redigoval časopis Tam-Tam (1925–26, s C. Blattným, E. F. Burianem, J. Hyblerem a V. Nezvalem). Napsal scénář pro filmy Zvony z rákosu (1950, r. V. Kubásek, sc. + V. Kubásek, R. Vyhlídka a F. Hořčička-Havíř), Psohlavci (1955, r. M. Frič, sc. + M. Frič a O. Kirchner, podle A. Jiráska) a Z mého života (1955, r. V. Krška, sc. + V. Krška) podle románu Píseň hrdinného života. Podle jeho prózy Ještěrka v červeném bludišti byl natočen film Červená ještěrka (1948, r. F. Sádek, sc. A. J. Urban a A. Urbanová). Román Barbar Vok upravil pro film s titulem Petr Vok. Poslední Rožmberk V. Štěpánek (rozmnož., b. d., 1944). Užíval pseudonymu M. Jíra.

Mařánkovy drobné prózy z 20. let spojují v duchu poetismu groteskní nadsázku s ironií a satirou, telegraficky stručný způsob vyjadřování s duchaplnými dialogy. Příznačnou námětovou bizarnost si uchovávají i jeho první romány, ať již jsou postaveny na detektivní zápletce (Pohřeb Rogera mladšího), či na hravé fantasknosti (Objev Diogena Franka). Od těchto výrazně stylizovaných a konstruovaných próz se liší realismus historických románů, které Mařánek publikoval od konce 30. let, třebaže i v nich nadále dominuje a zdrojem pletek a intrik se stává téma vztahu mezi mužem a ženou. První z těchto románů, Barbar Vok, situovaný do doby Rudolfa II., přináší i oblíbený tematický kontrast autorova předchozího údobí: nespoutaný milenec života Petr Vok z Rožmberka je postaven proti úzkoprsé vypočítavosti oficiálního světa. Postavu Záviše z Falkenštejna v románě Romance o Závišovi pak Mařánek vykresluje jako intrikána velkého stylu, podlomeného však vlastní vnitřní slabostí. V třetím románě o rožmberském rodu – Petr Kajícník – kolísá hrdina z doby Jana Lucemburského mezi rytířským životem a klášterní odříkavostí. Do života postav historických románů Ohnivý déšť a Nezranitelný úsměv zasahují historické osobnosti a události jen epizodicky; menší historická vázanost autorovi uvolňuje prostor pro nečekané obraty a kombinace čtenářsky poutavých milostných příběhů. Romantizující ladění mají i Mařánkovy historické prózy pro mládež, s výjimkou povídky z období husitství Zrádci neuniknou, která pojetím Oldřicha z Rožmberka jako nepřítele lidu vytváří protiklad k někdejším románům o Rožmbercích. – Celoživotním Mařánkovým zájmem byla hudba, především scénická. Ve svých literárních začátcích uveřejnil knihu patetických esejů o Bedřichu Smetanovi, k němuž se na konci života také vrátil prózou o jeho uměleckých a kulturněpolitických zápasech (Píseň hrdinného života).

Jiří Mařánek zemřel 4. 5. 1959 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz