Dnes uplyne 70 let od úmrtí básníka Františka Halase

František Halas se narodil 3. 10. 1901 v Brně, v osmi letech ztratil matku a spolu s otcem přesídlili do Svitávky na Boskovicku, jež se stalo krajinou Halasova dětství. Po návratu do Brna dokončil měšťanskou školu, vyučil se knihkupcem a pracoval jako příručí v Kočího knihkupectví. 1926 získal místo v nakladatelství Orbis. 1936 navštívil s delegací kulturních pracovníků bojující Španělsko a po návratu vystupoval na obranu španělské demokracie. Mobilizaci 1938 prožil jako voják na jižní Moravě. Za okupace se účastnil odboje v Národním revolučním výboru spisovatelů, přispíval do odbojových domácích i zahraničních tiskovin (Hlasy domova, Rudé právo, V boj).

Po válce působil jako přednosta publikačního odboru ministerstva informací, byl členem prvního Národního shromáždění a předsedou Syndikátu českých spisovatelů. Již za války si léčil srdeční chorobu, jíž nakonec 27. 10. 1949 podlehl. Pohřben je v Kunštátě na Moravě.

V roce 1923 se sblížil s B. Václavkem. Spolupracoval s ním při zakládání Brněnského Devětsilu, při redigování prvního ročníku devětsilské revue Pásmo i komunistického satirického časopisu Šlehy. Sám pak v nakladatelství Orbis řídil stejnojmenný časopis a byl vedoucím redaktorem nakladatelských časopisů Rozhledy a Čteme. Dále redigoval knižnice Mys Dobré naděje a uměnovědnou edici ARS, řada 2, Literárněhistorické studie. U nakladatele Petra měl na starosti redakci knižnice První knížky, v níž uváděl do literatury mladé básníky. Publikoval v časopisech, které redigoval a dále v periodikách: Rovnost, Sršatec, Host, Kmen, Právo lidu, Tvorba, Tvar, Literární noviny, Literární rozhledy, Kvart, Lidové noviny, Almanach Kmene, Poezie, Rozhledy po literatuře a umění, Listy pro umění a kritiku, Život, Haló noviny, Akord, Kytice, Blok aj.

Halasova první sbírka Sépie je naplněna melancholií, životní pasivitou a hořkostí. Již v této sbírce se projevil Halas jako básník intenzivního výrazu a sevřené kompozice. Hrůza pomíjejícnosti, rozkladu, nicoty se sceneriemi podzimu, noci a hřbitova, ale zároveň radost z odkrývání prastarých lidských a básnických tajemství určovaly zaměření i dalších sbírek, Kohout plaší smrt, Tvář a Hořec. V roce 1934 vydal skladbu Dělnice, v níž spojil vzpomínku na předčasně zemřelou matku s obrazem typického osudu proletářských žen – textilaček, umývaček, přihazovaček, uklízeček, uhlířek, šiček, prodavaček, služek, živořících a stárnoucích. Vroucí lidskost této básně má blízko k následující skladbě Staré ženy.

Počínaje sbírkou Dokořán projevuje se v Halasově poezii obrat, básník objektivizuje svou tvorbu do společensko-historické roviny a veřejné protifašistické činnosti. Podivuhodné vzepětí Halasových občanských a uměleckých sil dostalo uměleckou podobu ve vrcholných dílech z let 1938-1942. Sbírka Torzo naděje vyslovila monumentální formou pocity národního kolektivu v osudových dnech Mnichova. K oslavě velké české spisovatelky, k 120. výročí jejího narození, vydal Halas cyklus básní Naše paní Božena Němcová. Básnickou žeň z let 1937-1941 shrnul do sbírky Ladění. Tematicky příbuzná je lyrizovaná próza Já se tam vrátím.

Z posmrtně vydané sbírky A co básník je zřejmé Halasovo znepokojení a zklamání z poměrů po komunistickém puči v únoru 1948.

Významnou součástí Halasova díla jsou také jeho vynikající překlady, zejména z polské klasické poezie (Adam Mickiewicz a Julius Słowacki).