Dnes uplyne 70 let od úmrtí herce a spisovatele Jindřicha Plachty

Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle, byl český herec a spisovatel. Narodil se 1. 7. 1899 v Plzni. Otec Jindřicha Plachty nechtěl o herecké dráze svého syna ani slyšet. Mladý Plachta musel jít na obchodní akademii. Měl se z něj stát účetní. Později vzpomínal na svá studia: „Spíš by se našlo u krávy nadání ke hře na citeru než u mne atom pochopení pro podvojné účetnictví.“ Během studií vystupoval Plachta potají v plzeňském divadle jako statista. A s přáteli založil ochotnický spolek Jaro. Po vystudování v roce 1919 odešel do Prahy, kde si našel se dvěma kamarády podnájem na Smíchově a pracoval na šekovém úřadu.

V Praze vzniklo po válce velké množství divadélek a kabaretů. Plachta začínal v kabaretu Satyr v hostinci U Znamenáčků. Jeho první role byla pražská klepna – paní Vůněslava Acetylénová. Po zániku kabaretu se nechal zaměstnat jako nápověda v kabaretu Červená sedma. Podle pamětníků mu to však moc nešlo – napovídal příliš hlasitě a afektovaně gestikuloval. Jenže obecenstvo řvalo smíchy. Proto ho šéf kabaretu Jiří Červený na Silvestra v roce 1921 angažoval opět jako bábu Acetylénku.

Uplynulo jen několik měsíců a Plachtu uviděl král českých komiků Vlasta Burian. Jeho herecký projev se mu natolik zalíbil, že mu nabídl angažmá ve svém divadle. Podobně jako Jaroslav Marvan měl dělat „nahrávače“. Plachta si začal získávat přízeň publika a Burian začal cítit konkurenci. Napjatou situaci vyřešil Plachta odchodem z divadla.

O práci Plachta neměl nouzi. Okamžitě jej angažovali (v roce 1929) Jiří Voskovec s Janem Werichem. Plachta zářil ve hrách Osel a stín či Kat a blázen, ale hlavně v revue Rub a líc. Další scény, na kterých hrál, byly Tylovo divadlo, v letech 1938 až 1941 Kohoutovo Divadlo U Nováků a za války Nezávislé divadlo a Velká opereta (dnešní Divadlo v Dlouhé).

Po válce následovalo Divadlo 5. května (dnešní Státní opera). Několikrát dostal Plachta nabídku stát se členem Národního divadla. Pro svou vrozenou skromnost a malou víru ve své nadání, ji vždy odmítl. Až v letech 1948-1949 v Národním jednu sezonu působil. Krátce působil jako umělecký vedoucí v Divadle umění lidu v Karlíně potom až do své smrti byl v Ústředním divadle československé armády (dnešním vinohradském divadle).

Jako filmový herec začal působit ještě v éře němého filmu. Jeho herecké schopnosti se projevily až po nástupu zvukového filmu. První roli dostal v sedmadvaceti letech v němé verzi filmu Dobrý voják Švejk. Filmovou hvězdou se stal až začátku třicátých let, po filmech s Vlastou Burianem a také v Mužích v ofsajdu. Do konce války Plachta natočil skoro osmdesát filmů. Většina jeho rolí diváky okouzluje dodnes. Například profesor Matulka z filmu Cesta do hlubin študákovy duše (1939).

Protože byl Plachta přesvědčeným komunistou, neměl po válce problémy přejít do zestátněného filmu. Dokonce si sám napsal scénář k filmu Pan Novák, který propagoval tehdejší heslo „70 tisíc lidí z administrativy do výroby“. Zahrál si úředníka, který je přeřazen do továrny.

Jindřich Plachta psal humoristické články a črty, především do Rudého práva. Napsal ve své době známou humoristickou knihu Pučálkovic Amina (o žirafě v činžáku).


Jindřich Plachta se svou ženou Alenou měli dvě děti, dceru Alenu a syna Zdeňka. Po válce, i když nebyl zdráv, jako komunista chodil na brigády do kladenských dolů a pomáhal budovat socialismus. Možná to uspíšilo jeho předčasnou smrt ve dvaapadesáti letech.

Umělecké jméno Plachta si Jindřich Šolle dal podle své přezdívky. Ta vznikla za školních let, kdy mu jeho matka ušila velkou pelerínu, která na jeho hubeném těle doslova vlála. Jeden z učitelů na něj zavolal: „Kam s tou plachtou?“ a přezdívka mu od té doby zůstala.

Jindřich Plachta zemřel 6. 11. 1951 v Praze.

Zpracováno podle: http://zivotopis.osobnosti.cz/jindrich-plachta.php