Dnes uplyne 75 let od narození spisovatele Pavla Vernera

Pavel Verner – prozaik, dramatik a publicista, se narodil 19. 5. 1947 v Rýmařově. Dětství prožil v Mikulášovicích, mládí v České Kamenici, kde vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu. Po maturitě (1965) se stal dopisovatelem ČTK, poté (od 1968) pracoval jako redaktor Hlasu severu (Varnsdorf). Od roku 1971 musel novinářské povolání opustit a pracoval jako knihovník v Městské knihovně v Aši. Od roku 1975 byl zaměstnán jako dělník u Inženýrsko-průmyslových staveb v Praze (1980–84 stavbyvedoucí, 1984–89 noční hlídač), souběžně dálkově studoval na Střední průmyslové škole stavební (maturita 1980). V druhé polovině 80. let začal dálkově studovat dramaturgii a scenáristiku na FAMU, absolvoval v roce 1992 prací Estetika dokumentární tvorby, jejíž součástí byl i televizní scénář Kalvín. V letech 1984–91 byl v částečném invalidním důchodu. Po roce 1989 se vrátil k novinářské profesi a působil mj. jako zástupce šéfredaktora Národních listů a časopisu Týden (nakladatelství Brázda, 1992–94) a absolvoval dva půlroční pobyty ve Francii. V letech 1995–98 byl zaměstnán v Ústavu pro ekopolitiku, v letech 1998–99 pracoval v tiskovém oddělení ministerstva zdravotnictví (svých zkušeností z tohoto období využil při psaní politické reportáže David a Goliáška, za jejíž zveřejnění musel čelit trestnímu oznámení, podanému odvolanou ředitelkou Fakultní nemocnice v Motole a pozdější senátorkou Helenou Rögnerovou). Od roku 2000 byl komentátorem deníku Právo. V letech 1996–2002 zastával funkci místopředsedy Českého centra Mezinárodního PEN klubu.

Publikoval v Listech (Řím), Lidových novinách, Tvaru (1990 pravidelný sloupek …a ještě něco), Pólu (Wuppertal) a regionálních periodikách Teplická revue, Průboj (Ústí nad Labem), Pravda (Plzeň), Pochodeň (Hradec Králové), Plzeňský deník aj. Od 1995 moderoval pravidelné diskusní pořady v Českém rozhlase (Host do domu) a na stanici Svobodná Evropa (Hlasy a ohlasy). Pro Českou televizi napsal scénáře pěti dílů z cyklu Lapidárium (1995–96, režie František Filip, Josef Platz, Mojmír Hošt, Michal Vostřel a Miloslav Kučera). 1989 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem režíroval svou hru Všichni střílí na medvěda. Ojediněle užil pseudonymu Helena Farská, v periodikách příležitostně publikoval pod pseudonymem V. Pavel.

Jako autor se Verner představil v polovině 70. let dvěma (ve sbornících publikovanými) milostnými povídkami (Okamžik jménem Gia, Cukrová panenka). Knižně debutoval až koncem 80. let románem Dranciáš. Již v této – páralovsky laděné a se znalostí reálií stavby velkého pražského sídliště napsané – próze je patrné Vernerovo úsilí o čtenářsky atraktivní, až společensky šokující literaturu, jež by vynášela soud nad soudobým úpadkem morálky. Svůj groteskní pohled na společnost jako na konzumní hemžení, v němž je jednání lidí i vztahy mezi nimi redukováno na shánění majetku a touhu vlastnit, dále rozvinul v románu s vědeckofantastickými prvky Rodinná záležitost. Prostřednictvím dvou paralelních příběhů, odehrávajících se s odstupem dvou tisíc let, zde polemizuje s křesťanským mýtem o zrození Krista a zároveň zpochybňuje možnosti vědeckého pokroku, pokud není provázen posunem v lidském vědomí. V románu Pražské hyeny (s podtitulem Románové falotikum) modeluje groteskně zkarikovaný, hyperbolizovaný obraz české polistopadové společnosti. Nástup mechanismů svobodného trhu jej zde podnítil k černému humoru, k výsměšné satiře s výrazně akcentovanými erotickými a funebrálními motivy, která v závěru přerůstá až do blasfemie. Vernerův styl charakterizuje pozměňování a parodování tradičních motivů a témat spolu se sarkasmem a chladně ironickým odstupem, s jakým sleduje osudy svých hrdinů, aniž by cítil potřebu nabízet jim řešení a vnášet do jejich životů perspektivu. Příznačná je zpravidla i vynalézavá, dynamická dějová konstrukce, založená na splétání dvou paralelních příběhů, popřípadě dějových rovin. To platí i o pozdějších Vernerových prózách: Kumprechtova broučkiáda je příběhem bezskrupulózního parlamentního poslance, pojímajícího působení v zákonodárném sboru především jako službu sobě, který však – na rozdíl od Čechova Matěje Broučka – není po přenesení do husitské doby konfrontován s mravní a duchovní velikostí, ale setkává se s podobně pragmaticky a malicherně uvažujícími křižáky i husity (zároveň se jedná o karikaturu neprůhledné a nevypočitatelné české politiky, ovládané intrikami a osobními zájmy – sám Verner se zde stylizuje do postavy Velkého vezíra, skrytě manipulujícího celou českou politickou scénou); hrdinka románu Maryša naruby je proti vlastní vůli donucena svým okolím naplnit romantický kánon o obětování se službě básníku (i když línému a násilnickému), zatímco sama by dala přednost pokojné a zajištěné konzumní existenci se starším partnerem. – Verner je rovněž autorem několika klasicky postavených detektivních příběhů a věnuje se i dramatické tvorbě. Hra Všichni střílí na medvěda, tvarově pojatá jako rozehrávané čtení, útočí na sobectví, protekcionářství a zneužívání moci. Muzikál Romové a Julie (s podtitulem E 55 story) motivicky těží ze Shakespearova Romea a Julie a muzikálu West Side Story, odehrává se ovšem v kriminálním polosvětě českých pasáků a prostitutek. Historická velkohra Saracénský čert (inscenovaná v létě 1995 na plzeňském náměstí) a stejnojmenná novela vyprávějí o obléhání města Plzně husitskými vojsky. Prozatím v rukopise zůstává Vernerův román Manhattan (2002).

Pavel Verner zemřel 10. 3. 2009 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz