Dnes uplyne 80 let od narození básníka a písničkáře Karla Kryla

Písničky začal Karel Kryl skládat na začátku 60. let. Jeho prvotiny byly ovlivněny poetikou malých hudebních scén, zejména písňovou tvorbou J. Suchého, ale korespondují také se světovou soudobou folkovou vlnou, zdůrazňující vedle niterné výpovědi i sociální postoje interpreta. Opojení romantikou a jímavou tklivostí křehkých citových vztahů, touhu po ideálu střídal s postojem protestujícího společenského kritika a generačního mluvčího. Širokou proslulost získal po srpnu 1968, kdy svou naléhavě vypjatou tvorbou otevřeně pojmenovával realitu zrady, ohrožení a národní poroby.

Karel Kryl se narodil 12. 4. 1944 v Kroměříži. Otec byl knihtiskař. Po studiu na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni byl zaměstnán v keramickém závodě Spoiler Teplice jako kvalitář a palič. V letech 1966-7 spolupracoval jako výtvarník s Osvětovou besedou v Olomouci a v Ostravě a s Kulturním domem v Ostravě-Vítkovicích. Během 60. let spolupracoval s řadou malých scén: Divadélko na zámku, Divadélko pro známý, Okap, Waterloo, Semafor. Od roku 1966 natáčel písničky v Čs. rozhlase, podílel se na rozhlasovém pořadu Mikrofórum. Od ledna 1968 byl asistentem scény v Čs. televizi v Praze, od srpna pak působil jako písničkář na volné noze. Roku 1969 byl přijat na FAMU, v červnu téhož roku navštívil na pozvání Norského studentského svazu Skandinávii a v září se již nevrátil z festivalu protestních písničkářů v SRN.  Pracoval pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa, zprvu externě, od 1983 na plný úvazek jako sportovní a hudební redaktor. V letech 1973-79 studoval na mnichovské univerzitě dějiny umění a žurnalistiku. Po návratu do vlasti v listopadu 1989 žil střídavě v Praze a v Mnichově, věnoval se tvorbě a koncertní činnosti. Záhy se však stal kritikem nových poměrů a výrazně se angažoval mj. proti rozdělení státu.

Zemřel náhle na srdeční infarkt 3. 3. 1994 v Mnichově.

Důležitou roli v Krylových skladbách hrály mytologické a pohádkové motivy, aktualizující alegorie a symboly, které sloužily jako analogie historické situace, pomáhaly překonávat úzkost, rezignaci a malomyslnost. Své lyrické ambice realizoval v lyrickoepické skladbě Slovíčka, nastiňující obraz životní krize vyvolané milostným zklamáním i nesnadným vyrovnáním s emigrací. Obsáhlá báseň Zbraně pro Erato byla vyznáním Krylova obdivného vztahu k Rimbaudovi. Pracuje také s humornou a dadaistickou inspirací, využívá aforičnosti, karikatury, sarkasmu: Z mého plíživota.

Bibliografie: Hraje a zpívá K. K.; Kníška Karla Kryla; 7 básniček na zrcadlo; Pochyby; Zpod stolu; 17 kryptogramů na dívčí jména; Amoretky; Lot; Sněhurka v hadřících; Krylogie; Krylias a Odyssea

Nazpíval a vydal LP desky: Bratříčku, zavírej vrátka; Rakovina; Maškary; Karavana mraků; Plaváček; Tekuté písky; Dopisy; Monology aj.

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1995