Dnes uplyne 80 let od úmrtí básníka a překladatele Jindřicha Hořejšího

Jindřich Hořejší, lyrický básník z okruhu proletářské poezie 20. let a překladatel básní a dramat z francouzštiny, se narodil 25. 4. 1886 v Praze jako syn truhláře ze Žižkova. Měl dva mladší bratry: Josefa, pozdějšího překladatele a kulturního pracovníka, a o hodně mladšího Alexandra, básníka Jana Aldu. Jindřich vystudoval malostranskou reálku. Už v té době psal loutkové hry a jednoaktovky pro smíchovské ochotníky. V roce 1904 otiskl v pražském studentském Almanachu verše, psané v duchu soudobé literární módy. Po maturitě studoval jeden rok pražskou techniku, ale pak se vydal do Francie, kde zůstal devět let a spřátelil se tam s Tomanem a Gellnerem. Na právnické fakultě pařížské Sorbonny navštěvoval ekonomii, pak ještě studoval na univerzitě v Dijonu. Do vlasti se vrátil až v roce 1914, hned musel narukovat a byl poslán na ruskou frontu.

Když se Hořejší vrátil z války domů, pracoval nejdříve na ministerstvu pro zásobování lidu, roku 1922 dostal místo smluvního úředníka Ústředního statistického úřadu. Tam pracoval jako překladatel a mj. vytvořil českou statistickou terminologii. Stal se členem Devětsilu. V roce 1938 se podílel ještě s jinými spisovateli, zejména s J. Kratochvílem, na organizování pomoci francouzské demokratické veřejnosti v boji proti fašismu. Ke konci života se začal věnovat divadlu. Po adaptaci Molièrova Zdravého nemocného napsal se Z. Ančíkem veselohru Damana Pětipsa život a dílo, frašku Haló, děvče, kterou uvedlo Burianovo D 40, a filmovou veselohru Provdám svou ženu.

Poslední dva roky se léčil v sanatoriu na Dobříši, zemřel 30. 5. 1941 v Praze.

Svou básnickou prvotinu vydal v roce 1921. Je autorem tří lyrických sbírek – Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den a noc. Poetika prozrazuje vliv Tomana. Verše zdánlivě vypadají jak střízlivé a klidné, ale pod jejich povrchem doutná naléhavá vášnivost. Poezie Hořejšího představuje v české proletářské poezii spojující článek k předchozímu vývoji. Je básníkem městské scenérie, v jeho verších zní ruch ulic, náměstí a městské periférii. Naproti tomu venkovská příroda se v nich objevuje zcela výjimečně.  

Hořejší patřil k vynikajícím překladatelům, hlavně z francouzštiny. Přeložil asi na padesát titulů poezie, prózy a dramat. Překládal i do francouzštiny, kromě Haškova Švejka i Máchův Máj. Od 20. let tlumočil rovněž dramata. Pro Národní divadlo předkládal klasické i moderní autory: Racina, Calderóna, Lope de Vegu, Lorku aj. Soubor básnických překladů a výbor z dramatických překladů Hořejšího vyšel posmrtně pod názvem Překlady.

Komentáře