Dnes uplyne 90 let od narození básnířky Soni Kociánové

Soňa Kociánová – dívčím jménem Beníšková, se narodila 14. 3. 1930 v Praze. Otec byl dělníkem. Jejím manželem byl literární historik Josef Kocián (1924–1970). Po maturitě na dělnické přípravce v Houšťce u Prahy (1951) absolvovala češtinu a ruštinu na PedF UK (1951–1954). Pracovala jako učitelka a od roku 1963 až do své smrti pak jako zástupkyně ředitele na různých ZŠ v Praze.

 Z pozůstalosti vydávaná poezie Soňi Kociánové formálně navazuje především na dílo Jiřího Ortena. Autorka širokým volným veršem zachycuje asociativní proud představ, používá však i sevřenou veršovou stavbu, která úspornou zkratkou až gnómického typu a prostým jazykem téměř bez adjektiv mnohdy evokuje subtilní poezii staré Číny, jindy svou hudebností připomíná poezii lidovou. Třebaže tato poezie navenek působí jako naivní bezprostřední zpověď, je plná významové dramatičnosti a představuje soudobou modifikaci romantického vztahu ke světu, kde tázání převažuje nad odpovědí, analýza nad syntézou, konkrétní detail nad celkem. Kociánová tak přináší ženskou osobitost v křehké snovosti a melancholičnosti veršů, jimiž zachycuje vnitřní souzvuk jedince s přírodou i autentický pocit úzkosti ze vztahu k lidem.

Dílo: Do copánků spletené (BB z pozůstalosti, 1973, ed. Josef Suchý); Lom (BB z pozůstalosti, 1974, ed. Štěpán Vlašín).

Soňa Kociánová zemřela 5. 1. 1970 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře