Dnes uplyne 95 let od narození dramatika a básníka Saši Lichého

Saša Lichý – vlastním jménem Alexander Lichý, se narodil 29. 8. 1925 v Ostravě. Otec byl původně automechanik, později v Uherském Hradišti spolumajitel kavárny své matky. Lichého žena Evelyn Lichý (* 1940, sňatek 1959) byla tanečnicí Divadla Petra Bezruče v Ostravě, starší syn Alexander Lichý (* 1960) je přírodovědec, mladší Norbert Lichý (* 1964) je herec ostravského divadla a hudební skladatel. – Lichý prožil převážnou část dětství na Slovácku v Uherském Hradišti, odkud pocházela jeho matka. Gymnázium studoval nejdříve v Uherském Hradišti, pak v Ostravě. Studia však nedokončil a po válce se začal věnovat divadlu. V roce 1945 spolu s přáteli (mj. s Oldřichem Daňkem, Zdeňkem Dřevojánkem a Štěpánkou Ranošovou) založil v Ostravě divadelní sdružení Kytice, v němž působil jako herec a režisér. Po dvouleté vojenské službě (1947–49) měl angažmá v krajských oblastních divadlech v Hradci Králové (1948–54) a v Liberci (1954–58). V roce 1958 se natrvalo vrátil do Ostravy, do Divadla Petra Bezruče. Po úspěšné inscenaci Shakespearova Večera tříkrálového (1959) se zde stal stálým režisérem. Roku 1968 ve funkci ředitele divadla (1966–71) mj. uvedl v aktualizované podobě Těžkou Barboru Voskovce a Wericha a Lerouxovu hru Fantom v opeře a postavil se do čela protestních akcí ostravských divadelníků proti okupaci. V roce 1971 byl zbaven funkce, jeho hry se nesměly – s výjimkou úprav Jiráskových her Kolébka a Pan Johanes (1973) – uvádět a do roku 1978 mohl působit jen jako režisér. V roce 1978 byl postižen těžkým infarktem.

Přispíval do Červeného květu (Ostrava). Jako scenárista spolupracoval s ostravskou pobočkou Čs. rozhlasu a Čs. televize. Užíval pseudonymu Saša Heřman.

Lichý debutoval nevyhraněnou sbírkou mladistvých veršů Desatero vyznání. Později se věnoval psaní divadelních her, v nichž převažují pohádky na tradiční témata (Cínový vojáček, Kouzelná lampa Aladinova, Svatba s Honzou, Létající princezna aj.) a hry s pionýrskou tematikou (Fripiri, Laťka, Oslí serenáda), dále úpravám prozaických předloh, adresovaných zejména dětem a dospívající mládeži. Lichý v nich mohl uplatnit svůj smysl pro dějovou dynamiku, humor i fantazijní nadsázku a propojit slovo se způsobem jeho divadelní realizace, se zpěvem a tancem. (K adaptacím jej inspirovaly díla Aloise Jiráska, Alexandra Dumase, Marka Twaina, Alexandra Fadějeva, Jana Otčenáška, Václava Čtvrtka aj.) Jako divadelní praktik dovedl Lichý aktuálně reagovat na potřeby dramaturgie i v tvorbě pro dospělé. Na počátku 50. let byla jeho hra Horká kaše přijímána jako pokus o inovaci budovatelské dramatiky, od poloviny 60. let pak jako jeden z prvních upravil (a režíroval) nejen Hrabalovy Ostře sledované vlaky, ale i díla Alexandra Solženicyna (Ve stanici) či Isaaka Babela (Rudá jízda).

Saša Lichý zemřel 31. 12. 1986 v Ostravě.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz