Dnes uplyne 95 let od narození sochaře, malíře a spisovatele Vladimíra Preclíka

Vladimír Preclík se narodil 23. 5. 1929 v Hradci Králové v rodině strojvůdce a lidového řezbáře. Manželka Zdena Fibichová (1933–1991) byla sochařka. Po ukončení měšťanské školy v Jaroměři v roce 1942 se vyučil v Hradci Králové řezbářem (1946) a navštěvoval Vyšší průmyslovou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší (mat. 1950). Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (ateliér prof. Josefa Wagnera) absolvoval v roce 1955 (akademický sochař). Poté byl ve svobodném povolání. Jeho život výrazně ovlivnilo onemocnění tuberkulózou (1956 pobyt v sanatoriu) a těžký úraz ruky (1972). V letech 1990–92 byl poslancem České národní rady. Od roku 1990 byl profesorem Vysokého učení technického v Brně. V roce 1992 zde spoluzaložil samostatnou Fakultu výtvarného umění VUT a stal se jejím proděkanem, v roce 1993 děkanem. V roce 1997 Brno opustil a nadále žil a tvořil v Praze.

Od roku 1959 byl členem avantgardní skupiny TRASA, v letech 1990–93 předsedou Unie výtvarných umělců. Od roku 1958, kdy začal vystavovat na veřejnosti, uspořádal přes sedmdesát samostatných výstav, je autorem mnoha sochařských realizací, výtvarných cyklů (Klenotnice, Antistroje, Stará provensálská města aj.) a jeho sochařské dílo je zastoupeno v českých i zahraničních galeriích. Připravil řadu autorských výstav doma i v cizině. Je držitelem mnoha ocenění (Bronzová plaketa rektora Masarykovy univerzity, Cena města Brna, Zlatá medaile rektora VUT aj.). – Literatuře se věnoval od roku 1982. Časopisecky publikoval jen příležitostně, především články o výtvarném umění. Svými kresbami, plastikami či sochařskými portréty doprovodil řadu publikací: Domácí přítel (1985, + Jiří Žáček, Jan Pohribný, Vladimír Macura); Preclíkova generace avantgardy (1987 + Jiří Hek a Igor Zhoř) aj. Jeho tvorba je zahrnuta v desítkách katalogů z výstav či muzeí (Muzeum Vladimíra Preclíka v Bechyni, Vladimír Preclík – 60. a 70. léta aj.). Vybrané části textu Smírčí kříže byly vydány v audio verzi v roce 1995. Na CD též vyšla Dřevěná knížka (v audio podobě s názvem Dřevěné CéDéčko; + Jitka Molavcová, Alfred Strejček a Štěpán Rak, 2003) a záznam jeho rozhovorů a vzpomínek Jak jsem portrétoval Českou avantgardu (+ Lenka Jaklová, Pavel Soukup, 2004). V roce 1998 Josef Šťáva otevřel v Bechyni Muzeum Vladimíra Preclíka.

Vladimír Preclík vstoupil do literatury až v druhé polovině 80. let po čtenářském úspěchu osobitého korespondenčního triptychu Trojhlas, v němž trojice přátel (Vladimír Preclík, Miroslav Horníček a Ilja Hurník) uvažovala vážně i s vtipným nadhledem o životě a umění. První autorovou samostatnou literární prací je Dřevěná knížka, soubor esejisticko-meditativních úvah o dřevu, vnímaném z nejrůznějších, a nejen sochařských, aspektů a pohledů. Také v další literární tvorbě, pro niž je charakteristické mísení autobiografických faktů a historických reminiscencí s hodnotícím pohledem výtvarníka, je Preclík cele ovládán svou profesí sochaře. Pohled na sochařská díla rodného kraje (Tiše se přemisťovati), ale zejména jeho bezmála celoživotní okouzlení tajemnými výtvarnými objekty tzv. smírčích křížů (Smírčí kameny, Kameny pokání), v něm vyvolává řadu vzpomínek a asociací, z nichž vyrůstají romanticky fabulované příběhy lidských osudů tak, jak mu je symbolicky zosobňují díla dávných neznámých kameníků a sochařů. Pozdější Preclíkova tvorba bohatě čerpá z autobiografických zdrojů a osobní úvahy či vzpomínky přirozeně vytvářejí pandán k jeho projevům výtvarným. Z životních prožitků vychází jak v autobiografické próze Holomráz, ve které seznamuje čtenáře se svými výtvarnými počátky, osudově poznamenanými závažnými zdravotními problémy, tak v knize Sochařům se netleská, v níž rozhovory doplňuje osobními vzpomínkami na těžkou dobu komunismu, na svou rodinu a tvorbu manželky, sochařky Zdeny Fibichové. Rovněž převážně obrazové publikace doprovází obecnými úvahami o vlastní umělecké tvorbě (54 týdnů dobrého roku, Paměť sochařského portrétu), či rozsáhlejšími portréty přátel sochařů, kteří jej ovlivnili (Přišel jsem pozdravit sochy). Zážitky z cestování po Americe vložil do knihy Americký kolotoč.

Vladimír Preclík zemřel 3. 4. 2008 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz