Dnes uplyne 95 let od narození spisovatelky Věry Sládkové

Věra Sládková se narodila 1. 5. 1927 v Brně. Poprvé byla provdána Jobánková (sňatek 1948 se středoškolským profesorem a spisovatelem Jiřím Jobánkem), podruhé Hořavová (sňatek 1983 s dramatikem a scenáristou Antonínem Hořavou *1939). – Její otec, ruský legionář a ochotnický herec, se po likvidaci zděděné stolařské živnosti v době hospodářské krize stal listonošem. V letech 1930–38 rodina žila ve Frývaldově (dnes Jeseník), kde Sládková v šesti letech ztratila matku; brzy však přilnula k obětavé matce nevlastní. Po odtržení pohraničí od republiky se vrátili do Brna. Když ukončila měšťanskou školu, byla Sládková nasazena jako učnice do německé pojišťovny v Brně (1943–45). Po válce navázala přátelství s malíři Bohumilem Matalem a Jánušem Kubíčkem, který vytvořil několik jejích portrétů. Vystudovala dvouletou obchodní školu a v letech 1947–50 pracovala jako knihovnice v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu. S manželem odešla v roce 1952 do Kunštátu; 1956 se vrátili do Brna. Od rozvodu (1965) se věnovala literatuře a měla jen příležitostná krátkodobá zaměstnání (1963–67 spolupracovala externě s FS Barrandov, pro něž připravovala filmové povídky). Za tzv. normalizace měla zprvu publikační potíže. Od roku 1980 žila v Praze, 1984 odešla do starobního důchodu a v roce 1994 se opět vrátila do Brna. Zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných v Bílovicích nad Svitavou.

Debutovala roku 1957 v almanachu Dokořán, básněmi a prózami pak přispívala do časopisů Květen, Červený květ (Ostrava), Host do domu, Rovnost, Literární měsíčník, Tvar a Česká povídka. Několik povídek z knihy Kouzelníkův návrat se stalo základem stejnojmenného filmu (1985, r. Antonín Kachlík, sc. Vladimír Bor); nerealizovány mj. zůstaly filmové scénáře Chata (1970) a Kividzeho kulomety (1971). Brněnská stanice Čs. rozhlasu uvedla autorčiny vlastní dramatizace „frývaldovského“ triptychu Poslední vlak z Frývaldova (1977, r. Olga Zezulová), Bílé punčochy (1979, r. Olga Zezulová) a Nedostateční dlouholebci (1980, r. Jan Tůma). Podle novel Poslední vlak z Frývaldova a Pluky zla byl v Čs. televizi natočen šestidílný seriál Vlak dětství a naděje (1984–85, vysíláno až 1989, r. Karel Kachyňa, sc. anonymně Dušan Hamšík a Karel Kachyňa). Na námět třetí části triptychu Malý muž a velká žena vznikla televizní inscenace Ztráta paměti (1990, r. Rudolf Tesáček, sc. Antonín Hořava). – Výbor z básnické pozůstalosti Zakletá labuť byl publikován na internetu (ed. M. Kročil, 2007, zde). V rukopise zůstává román Pověry budoucnosti, dokončený v roce 1984, a řada dalších textů, např. pohádky, které Sládková psala pro svou dceru, rozhlasová hra Zářivé hostiny, ale i novela Rozvody, připravená k vydání již v roce 1976.

Pro rané prózy Věry Sládkové bylo příznačné oslabení dějové stránky a symbolické vyjádření temného životního pocitu, bezútěšné skepse, marné touhy, rezignovaného odevzdání bez světla naděje. V jejím tísnivém, expresionismem poznamenaném světě, zalidněném hlavně osamocenými, životem drcenými a různě vyšinutými postavami (většinou ženskými), se radost mohla objevit pouze ve snu a v halucinaci (Kráska s cejchem, Otázky kočky). Společenskou dimenzi dostal tento přístup v kafkovském podobenství Klec, podávajícím detailní pohled do nitra muže-fízla, který se upsal mocnému zlu a propadl destrukci všech hodnot i vlastní osobnosti. K přelomu v autorčině tvorbě došlo v 70. letech. Novelou Poslední vlak z Frývaldova se vrátila k vlastním dětským zážitkům, kterých poprvé využila již v některých obrázcích prvotiny. Dramatický konec 30. let v malém česko-německém pohraničním městě tu nahlíží očima vypravěčky, malého plachého děvčátka, žijícího s drobným, ale nezdolně optimistickým otcem pod patronací nevlastní matky. V postavě této fyzicky i duševně impozantní ženy, plné životního elánu, vytvořila lidsky bohatou figuru aktivního, spolehlivého a citově hřejivého člověka, který si ví rady v každé situaci. Osudy této rodiny po útěku z okupovaného pohraničí do Brna a během války Sládková zachytila v knize Pluky zla. Třetí část Dítě svoboděnky, ústící v poválečný návrat do pohraničního města, připojila Sládková až k přepracovanému vydání předchozích novel. Vytvořila tak románovou fresku Malý muž a velká žena. Šťastně v ní spojila osobní osudy se zobrazením převratných historických událostí, zálibu ve výjimečných postavách pak dokázala podřídit drsně grotesknímu pohledu, v němž se doplňují tragický a komický pól. Obdobně zpracovala některé fragmenty z poválečného života na Jesenicku v povídkové knize Kouzelníkův návrat.

Věra Sládková zemřela 1. 4. 2006 v Bílovicích nad Svitavou.

Zpracováno podle:  www.slovnikceskeliteratury.cz