Dnes uplyne 95 let od úmrtí básníka Adolfa Heyduka

Adolf Heyduk se narodil 7. 6. 1835 v Předhradí. Po prvních školních letech přišel roku 1850 na reálku do Prahy. Po maturitě studoval na technice v Brně a v Praze a po krátkém zaměstnání jako kreslič na stavbě dráhy a jako asistent stavitelství a kreslení na pražské reálce odešel roku 1860 na nově založenou reálku do Písku. Ve školním roce 1875 – 76 učil v Praze a tehdy byl činný i v Umělecké besedě.

Literárně vystoupil koncem padesátých let sbírkou Básně, v nichž zaujal písňovým cyklem Cigánské melodie. Sbírka Cimbál a husle byla citovým vyznáním lásky ke Slovensku, spojeným s odporem proti národním utiskovatelům. V osmdesátých letech psal veršované povídky z jihočeského lidového prostředí (Dřevorubec), nebo veršované historické skladby (Za volnost a víru).

Z Heydukova díla zůstává živá především lyrika, a to ty verše, kde improvizovaná písňová melodie, inspirovaná přírodními dojmy nebo intimními podněty, vyjadřuje několika oproštěnými obrazy bezprostředně záchvěv citu, nadšeného nebo tesklivého, radostného nebo bolestného (V zátiší, Hořec a srdeční, Zaváté listy).

Adolf Heyduk zemřel 6. 2. 1923 v Písku.