Dnes uplyne 95 let od úmrtí spisovatelky Elišky Krásnohorské

Eliška Krásnohorská, vl. jm. Alžběta Pechová, se narodila 18. 11. 1847 v Praze v početné rodině řemeslníka. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Plzně. Vleklá revmatická choroba již od mládí značně spisovatelce ztěžovala život i práci. Pracovala v ženském hnutí jako tajemnice, později starostka Ženského výrobního spolku a redaktorka Ženských listů. Zasloužila se o založení prvního českého dívčího gymnázia Minerva (1890) a o studium žen na vysokých školách.

Přispívala do Lumíru, Ženských listů, Květů, Osvěty, Časopisu Českého muzea, Hudebních listů, Ruchu, Světozoru aj.

Převážně lyrická poezie E. Krásnohorské je psána uhlazenou a metricky vybroušenou veršovou formou. Teoretická hlasatelka národního poslání poezie uskutečňovala tyto požadavky ve vlastní básnické tvorbě, nejvýrazněji ve sbírkách ze sedmdesátých a osmdesátých let: Z máje žití, pateticky vlasteneckou knihou Ze Šumavy s proslulou básní Chodská, K slovanskému jihu, v níž se vyznala ze své lásky k balkánským Slovanům, a Vlny v proudu. Pro dívky napsala cyklus románků o Svéhlavičce.

Těžiště literárního významu K. spočívá spíše v libretech (k Smetanovým operám Hubička, Tajemství, Čertova stěna), překladech významných děl polské, ruské a anglické poezie a v díle literárněkritickém.

Eliška Krásnohorská zemřela 26. listopadu 1926 v Praze.