Dvacáté století nejen ženskýma očima

Spisovatelka Markéta Hejkalová vydala již osm románů. Mnohé z nich byly přeloženy – v cizině vyšly v šesti jazycích. Věřím, že se tak stane též nejnovějšímu nazvanému Měj mě rád/a. Jako jedna z prvních čtenářů a čtenářek obdivuji hru s časem, který v této knize hraje významnou roli.

Vypráví o lidech minulého století – s krátkým předválečným úvodem a zakončeným dodatkem dneška.

Proč tak mohu napsat: děj je označován jako karty kalendáře, pokaždé uvedeným číslem dne, s postavami obratně vybranými postupně z řady evropského světa. Nutné je však druhé a ještě lépe třetí přečtení.

Prozradím jen jména několika z nich: Fin Otto Manninen, jeho manželka a dospívající syn, Albánka Adelina, srbochorvatští muži s přesnou matkou Vojanovičenou, Vídeňáci a Němci  – atd. Samozřejmě v převaze jsou Češi – z nich učitel Václav Pikl a jeho žena Johana a právník Karel Čížek a jeho syn a další.

Uvádím však překvapivé jméno německo-finské, vlatně jména tři jedné osoby: Lina von Osten (zpočátku), Lina Manninen (nakonec), kdysi Heydrichová (str. 313 a často).

Dávno už po druhé světové válce je všechno v pořádku, ale jak dlouho bude trvat, než se přestane skrývat či využívat lidské utrpení všech zúčastněných, které nepovede k ničemu jinému než k dalšímu a hlubšímu rozvratu evropských hodnot.

Irena Zítková.