Josef Věromír Pleva – učitel, osvědčený vypravěč příběhů pro mládež, původně vyučený knihař, se narodil 12. 8. 1899 v Moravské Svratce (u Žďáru nad Sázavou, dnes součást města Svratka). Druhé jméno Věromír připojil ke svému křestnímu jménu hned v literárních začátcích jako výraz odporu k válce. Byl nejstarší z osmi dětí rodiny žijící přísně v duchu evangelických zásad. Dětství prožil na různých místech v okolí Žďáru nad Sázavou a Nového Města na Moravě. Jako knihařský dělník krátce pracoval ve Frenštátě pod Radhoštěm, v Novém Městě na Moravě a v Moravských Budějovicích.
1917 narukoval do Velké Kaniže v Uhrách a absolvoval dělostřelecký výcvik v Litoměřicích a Křešicích. Na italské frontě v Korutanských Alpách onemocněl úplavicí. Po vyléčení odjel začátkem 1918 bez povolení domů, ale jako dezertér byl eskortován zpět na frontu jižně od Tridentu, kde na podzim onemocněl zápalem plic. Po válce pracoval jako knihařský dělník v Novém Městě na Moravě, 1920 vykonal zkoušky z učiva měšťanské školy a přihlásil se na učitelský ústav v Čáslavi. Po maturitě učil na několika místech na Českomoravské vysočině, od roku 1928 na Roudnicku, poté v Brně.
Od roku 1937 řídil v brněnské redakci Čs. rozhlasu vysílání pro školy a mládež. 1938 přešel jako dramaturg školského rozhlasu do Prahy, ale fašistické denunciace jej donutily v létě 1939 k odchodu a návratu do Brna, kde opět pracoval jako učitel.
Pleva debutoval ve Studentském časopise, přispíval pak do deníků Rovnost a Rudé právo, do časopisů Horácké listy, Vlastivědný sborník Podřipska, Komenský, Index, Radiojournal, Tvorba, Literární noviny, Host do domu, Kultura, Literární měsíčník, Květy, Mateřídouška aj.
Ve 30. letech, kdy pracoval v rozhlase, vytvořil řadu pořadů pro mládež, zahrnujících kromě aktualit, pásem, reportáží, referátů o knihách i mnoho dramatizací lidových a umělých pohádek, scén z vlastních próz Malý Bobeš (tuto knihu má v nabídce nakladatelství Český klub) a Hoši s dynamitem. Podle P. předloh byly natočeny filmy Malý Bobeš a Malý Bobeš ve městě.
Své zkušenosti z italské fronty popsal v knize Eskorta. Próza Kapka vody vypráví o dobrodružstvích vodní kapky a její věčné pouti celým světem ve všech skupenstvích a s různými úkoly. Svá dětská léta ztvárnil v básnické próze Náruč maminčina.
Dokumentárnějším protějškem k Malému Bobši se stala autobiografická románová kronika Dávno tomu. Vzpomínky týkající se vlastní tvorby a inspiračních zdrojů obsáhl výbor Svět dítěte a kniha.
J. V. Pleva zemřel v Brně 7. 9. 1985.
Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1995