Před 15 lety zemřel spisovatel Václav Cibula

Václav Cibula – prozaik, autor literatury pro děti a mládež, tvůrce rozhlasových her a literárních pořadů, překladatel, se narodil 7. 11. 1925 ve Slaném.  Otec pracoval jako dílovedoucí v lokomotivce. V době studia na slánském reálném gymnáziu byl roku 1944 se spolužáky z vyšších ročníků totálně nasazen. Na jaře 1945 se vrátil domů a v létě složil maturitní zkoušku. V letech 1945–1949 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy srovnávací dějiny literatury u Václava Černého; titul PhDr. zde získal roku 1950 prací Zájem o cizí literatury v době českého obrození a jeho vyvrcholení ve Václavu Bolemírovi Nebeském, zakladateli české metody literárně srovnávací. V roce 1951 se stal redaktorem literární rubriky v Lidové demokracii. Od roku 1964 pracoval v Československém rozhlasu: nejprve v redakci 3. programu – tzv. okruhu pro náročného posluchače (zde vedl literární cykly Antická knihovna, Etická knihovna, Rozhlasové dokumenty, Třiatřicet otázek pro…), po jejím rozpuštění roku 1970 pokračoval v redakci literární, a to až do svého odchodu do penze v roce 1990. I poté s rozhlasem nadále spolupracoval (pořady a cykly z rozhlasového archivu – Benefice, Fonogramy). – Syn Václav Cibula (*1953) je novinář a autor publikací o osobnostech a událostech z oblasti sportu.

Literárně publicistické příspěvky psal Cibula do roku 1964 pro Lidovou demokracii (zde též povídky), poté pro časopis Československý rozhlas; dále spolupracoval se Světovou literaturou a v devadesátých letech příležitostně se Zlatým májem, Prostorem a Týdeníkem Rozhlas. Pro Československý rozhlas napsal řadu (i v zahraničí uvedených) her: Tunel (1947), Svět před námi (1960), Obyčejná sobota (1964, vysílána též v Anglii, Kanadě a na Novém Zélandu), Stromy (1967), Něco jako hvězda (1967), Dvaatřicet metrů (1972); Konec jednoho týdne (1973), Setkání (1974), Oranžová cesta (1977), Růže pro Helenu (1978); Lavina (1979); Vlajka na vrcholu (1981). Upravoval též hry jiných autorů, případně dramatizoval cizí texty: Utkání (1963, podle Patricka Quentina a Georgese Bellaka), Čas na zázrak (1966, podle Armena Mkrtiče) a Aucassin a Nicoletta (1967, podle franc. chantefable). Bratislavský rozhlas uvedl jeho hru Inovať v parku (1976). Připravoval také rozhlasové pořady o literatuře (např. Budiž to svět rovných a svobodných lidí. Karel Čapek v rozhlasových dokumentech, 2000). Pro Československou televizi napsal hry Případ Jules Verne (1971, r. Jaroslav Novotný) a Horolezci (1973, r. Bruno Šefranka, sc. + Eduard Verner). Na motivy jedné z jeho pověstí napsala Ivana Faitlová loutkovou hru O Uladinovi a krásné Omně (1992). – V časopise Československý rozhlas užíval šifer ul a vv.

Debutoval roku 1947 rozhlasovou hrou Tunel. Do literatury však de facto vstoupil až v polovině padesátých let především jako autor publikací pro děti a mládež. Od raných pohádek Jezero Naděje až po pozdní prózu Kamzík psal knihy vycházející vstříc jak dětskému smyslu pro fantazii, touze po napínavých a zábavných příbězích, tak i snaze pěstovat mravní charakter mladého člověka a vést jej ke vztahu k přírodě. Týž záměr charakterizuje i Cibulovy adaptace románových předloh (Honba za rádiem aj.) a původní hry, jakož i jeho výběr překladů z francouzštiny a španělštiny určených mládeži (mj. pikareskní román Matea Alemána ze 16. století Dobrodružný život Guzmána z Alfarache). Lásku k přírodě, poetickou invenci a novinářskou zkušenost propojil Cibula v reportážích z cest do Albánie (Na horách a na moři) a na Slovensko (Tatry mého srdce; Do videnia, Vysoké Tatry) i v beletrizované autobiografii Karla Kludského (Život v manéži). V sedmdesátých a osmdesátých letech tvoří jádro Cibulovy tvorby adaptace a popularizace středověké hrdinské epiky, lidových pověstí, bájí, legend, pohádek a též českých, slovenských, francouzských a španělských taškářských příběhů. Evokuje v nich dobový sociální kontext a živým vypravěčstvím vytváří humorně laděný protipól k „velkým“ dějinám. Ať už se přitom inspiruje ústní tradicí (Čarovný zeměklíč), nebo předchozími literárními zpracováními (Pražské pověsti, Nové pražské pověsti, Pražské figurky, Hrdinské legendy staré Francie, Cid a jeho věrní, Hrdinské zpěvy starého Španělska), snaží se jednotlivé příběhy demytizovat, zbavit fabulačních nánosů a na základě pramenných materiálů rekonstruovat jejich „původní“ podobu. Připojuje proto i spojovací texty, komentáře a doslovy, jež zasazují skladby do literárních a historických souvislostí.

 Václav Cibula zemřel 4. 6. 2009 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz