Smát se společně s Haškem

Existují knihy, k nimž má cenu se vracet. Třeba i po necelém roce. Patří k nim určitě humoristický román Martina Nezvala a Markuse Cohena Smát se nahlas (Naše vojsko, 236 stran), v němž autoři připomínají nejdůležitější životní situace Jaroslava Haška.

A protože děj umístili do fiktivního pražského divadla D 23, na diskusích herců různých názorů i charakterů ukazují absurditu dnešního guláše vnímání současnosti a minulosti. A aby toho nebylo málo, celé toto divadlo na divadle komentuje sám Hašek, jemuž se podařilo pohlédnout na tuto scénu ze záhrobí a tím reagovat i na absurditu měnícího se světa. Nebo to jsou samotní autoři? Na to si musí odpovědět čtenář sám.

Už jen jména, či spíše charakteristiky herců: Rejpal, Slunéčko, Rázný, Správný ukazují parodický pohled. „Proč máme hrát o nějaký bolševický svini?“ ptá se rázně herec Slunéčko, a komentář připomíná, že se hrdě hlásí k neoliberálně progresivistické ideologii, která má konečně osvobodit jedince, a to i za cenu rozvratu ekonomiky a společnosti.

„Nezaprodám se rusofilský propagandě,“ pokračuje Slunéčko a označuje Rejpala za „největšího ruského švába“. „Kdyby Hašek dneska žil, tak je Putinův agent!“, má Slunéčko ve věci zcela jasno.

„Drž hubu a hraj. Dlužíme už měsíc za hypotéku,“ usazuje ho přítomná manželka, v jejímž zásahu se ozývá opravdová haškovská satira. A zkouška na blížící se premiéru tak může pokračovat.

Na mnoha dalších křižovatkách spisovatelova života komentují autoři i sám Hašek svou lásku k mystifikaci. Která mu poskytovala možnost vysmát se měšťácké morálce končícího Rakouska, podobně jako přežít hrůzy první Velké války i projít absurdními situace v Rusku po bolševické revoluci. A právě všechny tyto zkušenosti mu poskytly látku k románu, jehož překlady do 56 jazyků, inspirace k filmovým i divadelním zpracováním hovoří za vše. Žádné politické ani ideologické nálepkování nemůže zastřít humoristovu schopnost vypovědět o absurditě světa a snaze člověka v ní přežít.

A autoři zdůrazňují jeho přesvědčení, nenechat si vzít vlastní svobodu, včetně svobody rozhodování o svém osudu, nenechat se vytočit a nenechat si zlomit páteř. V tom je hlavní poselství románu. Kde slovní humor, včetně nápaditých komentářů současného dění osvobozuje mysl a přímo nutí úsměv do tváře.

„Smyslem bytí je nenechat se vytočit a zachovat si nadhled a nezdolně dobrou náladu,“ a to protože „kdo tě vytočí, ten si tě ochočí“, zní jedno z ponaučení.

„A co je na tom špatného, přidat se k příštím vítězům?…Já mám život jen jeden.“ „Určitě máš pravdu, leda bys ji neměl. Nechceš se k nám přidat?“ Tak zní další aktualizační šleh do dneška. Natož bohužel dnešními politiky či strážci ideové „čistoty“ prosazované zásady: „Ať se vám to líbí nebo ne, my ctíme svobodu slova. Ale zároveň víme, že divák má právo, aby bylo představení, z důvodu správného vyznění, korigováno!“

I tak hovoří Hašek, ústy Nezvala a Cohena k dnešku. Proto má cenu se k jejich knize vracet i po nedlouhém čase. O smutné aktualizaci, že se po stu letech opět přikládá pod smrtící válečný kotel hrozící vybuchnout, ani nemluvě.

František Cinger

Zakoupit možno zde: https://www.kosmas.cz/knihy/526686/smat-se-nahlas/