Tajná válka Coco Chanel

S podtitulem Skandální odhalení temné části života slavné návrhářky vyšla v překladu Jany Chartiar v nakladatelství Mladá fronta kniha Hal Vaughana – životopis tvůrkyně moderního oblečení (nar. 1887, zemř. 1971) zbaveného zbytečných ozdob uplynulého století, jen částečně nahrazených jednoduchou bižutérií. Ušitého z látek používaných dosud spíše pro muže, nyní však na dámské kostýmky.
Nedávno jsme měli příležitost poznat Coco (vlastním jménem Gabrielle) ve dvou zfilmovaných románech o chudé dívce, která se „vypracovala“.
Obě díla měla stejnou vadu: končila jejich mládím, zatímco skoro každý věděl, že její osud a společenské postavení se začínalo rozvíjet teprve ve dvaceti a pak třiceti lety.
Čtenářky, jimž byly předchozí knihy hlavně určeny, se z Hal Vaughanovy pečlivě historické práce (zvlášť čtenáři-muži) dozvědí, proč tomu tak bylo.
Druhá světová válka zamíchala s různými temnými postavami a zle mnohým zauzlila osud.
Neprovdaná Coco měla od r. 1940 o několik roků mladšího milence, německého barona H.G. von Dinclage. Byli spolu v nacisty okupované Paříži vídáni – jeho vysokou postavu někdy v uniformě (str. 159), jindy v elegantních diplomatických šatech (str. 101ad). Bydlel v hotelu Ritz, nejlepším ze všech, se znamenitou kuchyní. Špion? Coco se stala agentkou Abwehru.
Je pravda, že někdy obdarovala některé známé z předchozích let, také on projevoval opatrně pesimismus ohledně nacistického Německa, ale…
Do Paříže se uchýlilo po r. 1940 asi 120 000 běženců, z toho 16 000 dětí. Všichni byli postupně posíláni vlakem na východ.
Poslední vlak s židovskými vězni odjel do Osvětimi 17.8.1944 – 24.8. byla Paříž osvobozená. Dva týdny nato Coco zatkli.
Spisovatel Robert Aron vypočetl, že po osvobození bylo bez soudu popraveno třicet až čtyřicet tisíc kolaborantů.
Ve snaze zamezit této neřízené justici ustanovila De Gaullova prozatimní vláda v polovině září roku 1944 zvláštní soudy, které se zabývaly případy kolaborace. Kdo byli shledáni vinnými, byli popraveni, jiní, kteří byli usvědčeni z méně závažných forem spolupráce – přišli o právo volit, kandidovat ve volbách, zastávat veřejné funkce a vykonávat určité profese – čteme na str. 224. Nastal všeobecný čas útěků. Například její do Švýcarska, jeho do úkrytů v Německu, Rakousku, ostatní jinde.
„Bohatí, chytří a ti s dobrými konexemi se potrestání vyhnuli…“ podepsán francouzský odbojář Gaston Deferre. Někteří se vrátili, až když bouře utichla.
S Coco se potom navždy rozešli…

Irena Zítková

Komentáře