Taxikářka z New Yorku

Po více než dvaceti letech opět (v MF) vyšel román Idy Pekárkové nazvaný Dej mi ty prachy. Je to jeden z nemnohých, tehdy přeložených do angličtiny, vydaných v letech 1994-95 v několika nakladatelstvích v USA.

Autorka v něm zachytila život české mladé ženy v Americe – částečně svůj vlastní.

Hlavní hrdince dala jméno Jindra, Jindřiška a změnila jména dalších postav; také firmy, pro níž tehdy pracovala – jak se to obvykle předem opatrně píše, nejde-li o historický text.

Spisovatelka jako by předkládala své vzpomínky na dvacetileté mládí. Někdy syrové, jindy upravené, pečlivě rozlišující, co uvést či ne.

Někdejší emigrantka Jindra je rozhodnuta se vdát co nejdříve, aby získala americké občanství. Natrefila na „rozumného, tichého, příjemného, hlavně se vším souhlasného chlapíka“. Stačily dva týdny, aby spolu došli na radnici a tam zpečetili svůj sňatek… pak už jí bude stačit rok a dostane SNAD zelenou kartu, s ní mimo jiné permanentní povolení k práci, kterou si vybrala… Povolení jezdit i v noci.

Jenže její plány se nečekaně zhroutily.

Téměř třistastránkový román přináší obrázky na taxikáře v Harlemu. Na jejich původ (většinou Afričany, Rusy i když z dálného východu, čínskou slečnu Čang, Kubánku Glóriu a další – především ovšem na těžkou a nebezpečnou, nevalně placenou práci. Snad právě proto si této prózy tenkrát všimli sociologové a je čtenářsky živá stále. Zvláštní je, že román má dva neskutečné konce: zlý a milý. Alespoň já je po přečtení tak cítím.

Irena Zítková