Vymknuta z kloubů doba šílí: Jak by to  viděl William Shakespeare?

Sílící autoritářské tendence v několika částech současného světa  znepokojují nejen řadové občany, ale také historiky. Timothy Snyder vydal loni pozoruhodnou knihu O tyranii: 20 kapitol o 20. století a pražská rodačka Madeleine Albrightová varuje před hnědým morem (Fašismus, 2018). S obdobným záměrem teď přichází i proslulý znalec renesanční kultury Stephen Greenblatt (*1943), harvardský profesor ověnčený Pulitzerovou cenou; český čtenář zná jeho nejpopulárnější biografii William Shakespeare: velký příběh neznámého muže (Albatros, 2007).

Greenblattova nejnovější kniha Tyran: Shakespeare o moci (2018) se sice výslovně nezmiňuje o žádném ze současných autokratů, nicméně její autor uveřejnil v předvečer amerických prezidentských voleb pozoruhodný novinový komentář pod názvem „Jak by to viděl William Shakespeare“. Hned v úvodu Greenblatt psal: „Na začátku 90. let 16. století se Shakespeare rozhodl napsat hru o tom, jak se může stát hlavou mocného státu sociopat“. V Richardu III. zobrazil rozporuplného vládce sužovaného návaly nerozhodnosti a zničujícího hněvu. Výsledkem byly bezdůvodná krutost a nesmyslná rozhodnutí dopadající jak na hlavy Richardových podaných, tak jeho dvořanů, včetně Lady Anny, Lorda Hastingse a Vévody Buckinghamského.

Kniha o tyranii je plná odkazů na další příklady zneužívání moci, jak je viděl Shakespeare. Autor analyzuje postavy Macbetha, Leara, Julia Caesara a Coriolana. Jednotlivé kapitoly se dotýkají nadmíru aktuálních témat – politického partajnictví, podvodného populismu, falešných proroků, pokřivených charakterů, oportunismu a psychopatologie.

Greenblatt poopravuje mýtus, že se Shakespeare únikem do minulosti vyhýbal žhavým otázkám své doby. V alžbětinské Anglii se sice kritika panovníka považovala za hrdelní zločin, ale Shakespeare se dokázal k zneužívání politické moci vyjadřovat po svém – a co víc: jeho umění k nám promlouvá podnes.

Stanislav Perkner

Komentáře